A tak si Hanka plní své sny

Snad každý člověk má své sny, některé už třeba od dětství, jiné se přidávají až během života. Ani v mém případě to nebylo jinak.

Už jako malá holčička jsem chtěla mít nějaké zvířátko, nikdy mi ho však doma nedovolili. Vždy jsem záviděla holčičkám, které měly třeba jen kočičku. Moc ráda jsem tam chodila hrát. Vzpomínám si, že jsme v kočárku místo panenky vozily koťátka, nebo malé králíčky. Jedna starší kamarádka měla pejska a její rodiče chovali mnoho různé drůbeže a snad všechna domácí zvířátka. Měli kozu, prasátko, králíky, husy, kačeny i malá žlutá kuřátka. Tyhle malá žlutá stvoření jsme si ochočily tak, že za námi chodila jako pejsek.

Asi tady v této době jsem si řekla, že až budu jednou dospělá a budu mít svoji rodinu, určitě do ní bude patřit i pejsek nebo kočička.

Britská modrá kočka
Britka modra kocka

RODINA

Vdala jsem se poměrně brzo a tak i děti na sebe nenechaly dlouho čekat. Jak povyrostly, pořídili jsme si fenku Sindy. Byl to kříženec srnčího ratlíka. Milovala nás a my zase ji. Když jí nebyl ani rok, hlídala před obchodem kočárek a běda jak se k němu někdo jen přiblížil. Vrčela tak, že si to člověk okamžitě rozmyslel. Byla s námi v Brně i u rodičů na venkově, nakonec šla s námi i do domečku u Kyjova. Tam jsme jí pořídili kamarádku, černou kočku Marušku, pro kterou jsme si byli v Hodoníně v útulku. Ta tu s námi žije už skoro 16 let což je na kočku vysoký věk. Později k ní přibyla ještě jedna černá kočka a Xena. Co bydlíme v Moravském krasu, máme tu ještě sourozence, rezavého kocoura Huberta a tříbarevnou kočičku Fany. Jako poslední nám tu přibyla britská modrá Chesea. Tohle jméno se mi k ní moc nehodilo, ale musím uznat, že se někdy chová jako nafrněný fotbalista,nevidím,neslyším.

A TAK ŠEL ČAS

Čím je člověk starší, tím bláznivější má sny, alespoň u mě to tak je. Vždy se mi líbilo cestovat, poznávat nové kraje, lidi i zvyky a tak jsem toužila i po člověku, se kterým bychom cestovali spolu. Můj současný muž je přesně ten, co se mnou jezdí na výlety i dovolené. Byli jsme na mnoha hradech i zámcích nejen u nás ale i v Polsku, Maďarsku, na Slovensku i Ukrajině. Milujeme i příhraniční hory a to jak z české tak z polské strany. Cestování je naše hodně velká vášeň, která teď v době pandemie není moc aktuální. Oba už se těšíme, až zase budeme moct vyjet za poznáním.

Moře
More

PSANÍ ČLÁNKŮ

Na základní škole mě hodně bavilo psaní slohových prací a referátů, tam mohl člověk trošku popustit uzdu fantazii a napsat krásné příběhy, jak ze života tak i vymyšlené. Nikdy by mě ale nenapadlo, že jednou budu psát články někam, kde si to přečtou i úplně neznámí lidé. Na tuhle myšlenku zkusit psát pro lidi, mě přivedl náš šéfredaktor Karel. Jsem mu za to moc vděčná. Samotná bych se do toho asi nepustila. Psaní článků ze života mi otevřelo i nové obzory. Zjistila jsem, že je mohu psát i když vidím méně než by bylo potřeba. Inspirace je všude tolik, že jsem zatoužila po tom letět.

 Létání mne vždy fascinovalo natolik, že jsem měla dost dlouho strach to zkusit. Tak dlouho jsem si z myšlenkou letět pohrávala, až jsem se domluvila z kamarádkou a letěly jsme do Bulharska. Já tam nebyla nikdy, kamarádka tam byla kdysi dávno ještě z rodiči. Ona se tedy vracela na místo činu a já do neznáma. Dovolená se povedla. Napíšu o ní samostatný článek. Letět letadlem byl zajímavý zážitek. Trošku mi zaléhalo v uších, ale letět nad mraky bylo úžasné. Určitě zase někam poletím, jen co se situace vylepší.

Pohled z letadla na mraky
Vyhled z letadla

Unášet se jen tak vzdušnými proudy

V době, kdy jsem ještě lépe viděla, se mi vždy líbilo, když se na obloze vznášely balony. Byl to ohromující pohled. Pak jsem viděla i balon přistávat a byla jsem rozhodnutá se v něm proletět. To bylo ještě za svobodna. Všichni říkali, že ten pocit je ještě lepší jak v letadle, člověk vidí ten svět pod sebou aspoň trochu. Tak a teď ještě musím najít někoho, kdo by letěl se mnou. Jen co se trošku oteplí, budu o tom vážně uvažovat. Na plnění snů totiž není nikdy pozdě.

Hana Vykoukalová

Hana Vykoukalová

Zrakově postižená cestovatelka,kočkomilka,milovnice lesa a dobrého jídla,veselá i upřímná

3 komentáře: „A tak si Hanka plní své sny

  • Profilový obrázek
    1. 12. 2020 (13:56)
    Permalink

    Krásně napsané, přeji ti ještě spoustu zážitků a splněných snů.
    Vím, že jsi bojovnice a své trable nedáváš moc znát a stejně jako všichni ostatní i ty máš své špatné chvilky z nemoci, ale být chvíli s tebou, je jako být se sluničkem, které rozdává dobrou náladu, i když je mu ouvej. Ať tvé sluníčko, stále svítí!

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    1. 12. 2020 (15:48)
    Permalink

    Hani krásně napsané jak šel život. Let balonem ti mohu doporučit, protože ten pohled na krajinu a hlavně to ticho tam nahoře je nepopsatelné. Přeji vám oběma krásný advent.

    Reagovat

Napsat komentář: A tak si Hanka plní své sny Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *