Bere svůj hendikep s humorem a jen tak něco jej nepoloží

Ne každý bere hendikep s humorem. Honza, se kterým vám přináším exkluzivní rozhovor, však ano. Narodil se jako normální člobrda, jak s oblibou sám prohlašuje. Od 14 let začalo vše jít od desíti k pěti. Místo, aby nepříznivé události Honzu položili, je tomu právě na opak. Vše, co se kolem něj děje, bere s humorem a se svým hendikepem se smířil. Nu posuďte sami.

Honzo, cením si toho, že jsi se uvolil zúčastnit se krátkého rozhovoru pro portál GiebNews. Vítám tě a dovol mi ti položit pár zajímavých otázek, které čtenáře ohromí. První otázka bude jednoduchá. Můžeš se našim čtenářům ve stručnosti představit?

To bude těžké, ale zkusím to. Jsem mladý muž bydlící na vesnici poblíž Hranic v Olomouckém kraji. Nejsem ničím zvláštní, pouze již několik let bojuji s různými hendikepy.

Myslím si Honzo, že se podceňuješ. Jsem toho názoru, že každý je něčím zvláštní, jen o tom třeba ještě neví. Říkáš, že bojuješ s různými hendikepy. Mám to chápat tak, že tomu tak nebylo vždy?

Ano, chápeš to správně. Narodil jsem se jako zcela zdravý člobrda až na to, že jsem měl nemocná játra. Ve 14 letech jsem absolvoval transplataci, ta sama o sobě dopadla dobře. Ovšem následná péče lékařů se zvrtla a praskla mi céva v mozku. S tím se táhnou mé zdravotní potíže, které mám do teď.

To je vskutku zajímavé. Jak tě tyto záležitosti poznamenaly? Co vnímáš jako nejhorší, s čím se musíš potýkat?

Jako nejhorší hendikep vnímám slepotu, která nastala až v mých 27 letech následkem selhání ledvin. Dialýza mě zbavila zraku tak dokonale, že nyní mám už pouze zbytky zraku, na který se nemůžu vždy spolehnout.

Můžeš nám nastínit, jaké to bylo, když jsi normálně viděl? Co jsi v té době byl schopen dělat a co ti v současnosti chybí?

V dobách, kdy mě netrápil problém se zrakovým hendikepem, jsem měl větší volnost. Dokázal jsem si řadu věcí udělat sám, navštěvovat místa, která jsem chtěl a nebyl jsem závislý na druhých lidech. I přesto, že už tenkrát jsem byl upoután na vozík, nepředstavovalo to takovou komplikaci, jako nyní chybějící zrak. Teď když musím bojovat takřka se slepotou zjišťuji, že mi chybí volnost a samostatnost, jakou jsem měl dřív.

Rozumím. Mockrát děkuji Honzo, že ses nám s tímto tak detailně svěřil. Jaké to pro tebe bylo přijít o zrak?

Mám štěstí, že jsem velký humorista. Vzhledem k tomu, že již od 14 let bojuji se zdravotními problémy, naučil jsem se s těmito komplikacemi zápasit humorem. Dělat si z nich spíš srandu, než si vše zabírat. Tento přístup mi pomohl, že jsem se se ztrátou zraku vyrovnal rychleji, než většina lidí. Nijak jsem to neřešil a bylo mi jasné, že tuto situaci stejně nezměním, nic s ní nenadělám.

Přesto. Chtěl by jsi opět vidět?

Samozřejmě. Hlavně proto, abych získal opět tu volnost a samostatnost, kterou momentálně postrádám. Kdybych viděl, nebudu tak pod bedlivým dohledem jako nyní a budu moci i samostatně bydlet, protože jsem si to už měl možnost vyzkoušet i s hendikepy, se kterými se musím potýkat.

Myslíš si, že pokud by každý dostal tu možnost zbavit se hendikepu, se kterým z nějakého důvodu musí žít, měl by ji využít?

Rozhodně. I když si myslím, že na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Každý se se svým hendikepem sžívá jinak. Někdo ho přijme tak jak to je, někdo by tu druhou šanci chtěl.

Protože o tobě vím, že ty nevidíš od narození, nevíš, jak svět vlastně vypadá. Máš svoji vlastní představu, kterou bys určitě nechtěl měnit. Já mám ovšem jasné rysy o tom, jak vypadají domy, barvy atd. Ty žiješ jen jeden život, já dva.

Jeden v minulosti, druhý v přítomnosti. Minulost má jasné rysy, protože vím jak co vypadalo, ale současnost je pro mě abstraktní ve všech podobách.

I přesto, že bojuješ s řadou znevýhodnění, měl jsi možnost volnosti? Měl jsi možnost vyzkoušet samostatné bydlení a oprostit se tak od rodičů?

Ano, měl. Čtyři roky jsem bydlel v Brně v podnájmu. Dům byl příhodný, protože všechna patra byla bezbariérová. Bydlel jsem tam se svojí přítelkyní a její kamarádkou, která studovala vysokou školu. Bohužel časem náš vztah ztroskotal na tom, že přítelkyně se nesmířila s mým hendikepem a nechtěla mi pomáhat s věcmi, které jsem vzhledem ke ztrátě zraku, nezvládal sám. Tak jsme se rozešli. Ona zůstala v Brně, já se odstěhoval zpět domů.

Dobrá, dobrá. Děkuji. A nyní předposlední otázka, už tě nechci moc dlouho trápit. Co pro tebe bylo dřív samozřejmostí a co je nyní pro tebe nové co musíš řešit?

Jde o takovou drobnost, ale přesto se o ní zmíním. Tak třeba dříve, když jsem pracoval s PC, bylo pro mě vše jednodušší, protože jsem viděl na obrazovku. Nyní, když pracuji s PC, bývám často zmatený. Odečítací program, který mi vyčítá informace z obrazovky hlasovým výstupem, čte i to, co když vidíš, fakt nemusíš řešit. Na jakém řádku se nacházíš, neposloucháš slova jako záhlaví stránky, že se jedná o tlačítko, textové políčko atd. To co ty děláš zkratkami, já jsem dříve řešil myší.

A když třeba sleduji TV, nevidím na obrazovku a nedovedu si představit aktuální děj. Musím jen poslouchat. Proto nejčastěji sleduji filmy a seriály, které si tak trochu pamatuji z doby, kdy jsem viděl. Např. Moji oblíbenou Hvězdnou bránu.

Honzo, děkuji ti za velmi zajímavý rozhovor, který bude jistě pro mnohé přínosem. Co bys rád závěrem vzkázal čtenářům portálu?

I když vás postihne hendikep, netrapte se tím. Řešte to s humorem. Uvidíme se později. 🙂

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *