Chytrá inzulínová pumpa ovladatelná pro nevidomé

Nevidomost, cukrovka a technologie? Jde to dohromady!

Už je to téměř rok, co mi byla diagnostikována cukrovka 1. typu. I když mi život do jisté míry změnila, nebylo pro mě tak složité si na ni zvyknout. Předně díky skvělým lidem, a to jak rodině, tak kamarádům, které jsem kolem sebe měl. O těch se tu ale bavit nebudeme, protože pokud bych měl psát, co vše pro mě udělali, nestačilo by to ani na knihu. V dnešním článku se zaměříme na inzulínovou pumpu a senzor, technologické pomůcky, které ve spojení s chytrým telefonem dokáží nesmírně usnadnit život.

Co to ta cukrovka vlastně je?

Cukrovka je chronické onemocnění, kvůli kterému je slinivka břišní, která produkuje inzulín, oslabená v případě cukrovkářů 2. typu, nebo úplně odumře, pokud má diabetik cukrovku typu prvního. Ve chvíli, kdy se inzulín v těle nevytváří, jde hladina cukru nahoru. Tomuto stavu se říká hyperglykémie. Při hypoglykémii, kdy je v těle inzulínu moc, musí diabetik sníst potraviny s určitým množstvím sacharidů, jinak by mohl upadnout do bezvědomí. Hladina cukru v krvi se kontroluje pomocí glukometru, přístroj, na který pacient odebere krev a oznámí mu hodnotu, nebo kontinuálního monitoru glykémie, což je senzor zavedený do podkoží, který je propojený s mobilním telefonem. Výhoda senzoru je nepřetržitý přehled o glykémii a nepotřebnost neustále krev odebírat. Já osobně používám Dexcom G6, který má aplikaci přístupnou pro nevidomé téměř bezchybně. Kde ale nastal problém?

Jak jsem se dostal k inzulínové pumpě?

Léčba probíhá pomocí inzulínových per, kdy si pacient 4x – 6x denně musí inzulín aplikovat jehlou, nebo inzulínovou pumpou, kterou má osoba trpící diabetem stále připevněnou k tělu, přičemž jednou za 2 – 3 dny musí vyměnit kanylu. Pro běžného uživatele ovládání pumpy není problém, nevidomý však nevidí na obrazovku pumpy a žádná s hlasovým výstupem neexistuje. Velice mě tedy zajímalo, jestli na trhu není pumpa, kterou bych mohl ovládat za pomoci aplikace v mobilním telefonu. Našel jsem pumpu Dana Diabecare RS, kterou v České republice distribuuje firma MTE. Komunikace s nimi byla skvělá. Díky jejich vstřícnosti jsem se vše poměrně rychle naučil obsluhovat a nyní už ji aktivně používám.

První problémy s produktem

Bylo jasné, že pro bezpečné používání produktu musí být aplikace co nejvíce přístupná. Pro Android existoval prototyp verze pro nevidomé, který jsem dostal, i když ještě nebyl v Google Play. Co se týče iOS, aplikace byla hodně nepovedená z hlediska ovladatelnosti s VoiceOverem. Při zadávání hesla VoiceOver nečetl klávesnici a ani po připojení té externí jej nešlo zadat. Navíc některé položky nebylo možné procházet šviháním. Heslo jsem se ale naučil zadávat s vypnutým VoiceOverem po paměti a problém se šviháním mi tolik nevadí. I na tuto aplikaci jsem si zvykl a nyní již nemusím používat dva telefony. Problém s heslem byl navíc vyřešen poměrně nedávno aktualizací, díky které se k pumpě přihlašujete pomocí otisku prstu nebo obličeje.

Problémy, které řeším s vidícím

Ovládání pumpy nebyla ale jediná věc, která pro mě byla komplikovaná. Každé tři dny je potřeba vyměnit kanylu a zásobník. První věc při troše zručnosti zvládne každý, vyměňování zásobníku ale není tak úplně jednoduché. Musíte totiž z lahvičky inzulín natáhnout a podle rysek poznat, kolik jej v zásobníku je, což je poslepu prakticky nemožné. Dříve jsem to dělal tak, že jsem si na akcích zásobníky předplnil a jindy jsem si nechal pomoci od vidícího. Dnes už mám poměrně dobrý odhad a většinou zvládnu natáhnout inzulín správně. Samozřejmě zde ale nemám stoprocentní kontrolu, proto si správnost u vidícího ověřím.

Doporučil bych pumpu ostatním nevidomým diabetikům?

Co se týče aplikace, použitelná je a při troše cviku se s ní dá naučit. U nastřelování a výměně zásobníku je to ale o něco komplikovanější. Nemyslím si však, že se jedná o nepřekonatelnou překážku a nebál bych se inzulínovou pumpu vyzkoušet. Pro mě to byla změna k lepšímu, nemusím si tak často aplikovat inzulín jehlou a mohu se více věnovat svým aktivitám. Navíc lidé kolem mě dříve viděli, že jsem si vytahoval inzulínové pero, nyní nikdo neřeší, jestli na telefonu procházím sociální sítě nebo něco nastavuji na pumpě. Upozorňuji však na důležitou věc. V České republice se pumpa dává pouze diabetikům 1. typu.

Benjamin Levíček

Benjamin Levíček

Momentálně jsem student gymnázia. Rád hraji na hudební nástroje, sportuji a píšu texty. Kromě toho, že jsem nevidomý, mám i cukrovku 1. typu, i přesto však vedu normální a plnohodnotný život.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *