Fotíme i poslepu

Odmala vnímám pouze světlo a tmu. Někde jsem slyšela, že když nevidomý člověk chce, zvládne spoustu věcí stejně jako zdraví lidé, i když se to podle některých může zdát neuvěřitelné a někdy i přitažené za vlasy.

Od doby, co se mi narodily děti mě začínalo zajímat focení. Důvod je prostý, chci, aby měly nějakou památku, aby se po letech pak mohly podívat, jak s přibývajícím věkem vypadají, jak se v některých situacích tváří a také si díky fotkám vybavily různé vzpomínky na věci, místa, které jsme navštívili nebo navštívíme a kde se nám bude líbit. Mám schované i fotky a video z naší svatby. 

Popisky u fotek jsou základ

Hodně lidí se mě ptalo, proč to zrovna já schovávám? Na to je jednoduchá odpověď, kvůli dětem i kvůli sobě, protože některé fotky, které mi kamarádi nebo známí někdy fotí,obsahují krátké, ale výstižné popisky. Např. Ilonka sfoukává svíčky na dortu 4. roky.jpg, nebo Páťa a Ilonka se houpají na hřišti za domem jaro v roce 2019.jpg.

Takovéhle detaily k fotkám mi stačí, když si je později v počítači prohlížím a mám tam třeba Ilonka v nosítku, tak si hned vzpomenu, jak jsem ji nosila, když byla malé miminko, nebo Patriček spinká v kočárku, okamžitě si vybavím vzpomínku, jak jsme ho dali do kočárku spinkat v létě na balkón.

Pravdou je, že v některých situacích si natáčím pouze zvukové záznamy, které pro mě mají stejný efekt, jako fotky s popisky, ale děti mají rády fotky a obrázky. Proč? Protože na rozdíl ode mě na ně vidí, můžou vidět barvy nebo přírodu, která byla kolem nich, když se fotka fotila. Stejně je pro mě důležité, když např. děti mají nějakou akci ať už besídku nebo jsou někde na dni dětí, tak když mi někdo na památku a pozdější vzpomínání, pořídí z akce video.

Fotím i poslepu

Protože moderní technika jde neustále dopředu, napadlo mě zkusit si vyfotit i pár věcí sama. Fotím jen věci, které si můžu ohmatat a které znám. Vím, jak a kde jsou umístěny tak, abych na ně dokázala ve správném úhlu nasměrovat mobil a vyfotila je.

Např. když chci vyfotit bábovku, kterou jsem upekla a mám z ní radost, že se podařila, nasahám si ji, kde přesně je a pak od bábovky poodejdu na délku paže a nasměruji telefon směrem k bábovce. Vyfotím a  vím, že na fotce určitě kousek té bábovky bude, protože mi k tomu pomáhají dvě skvělé aplikace, které popíší zhruba, co na té fotce je, co jsem to vlastně vyfotila.

Margot řezy focené poslepu
rezy

Fotím pomocí aplikací TapTApSEE a Envision. Z hlediska kvality si myslím, že je lepší aplikace Envision, protože tam je popis scény. Díky tomu mám lepší představu  na co mířím a pak si to můžu uložit i s popiskem. Popisek u aplikace Envision není tak přesný jako u aplikace TapTapSee.

Když fotím pomocí aplikace TapTapSee tak prý nejsou ty fotky tak světlé, prý jsou matnější než když fotím přes Envision, ale nevím, nemůžu posoudit. Zkrátka když fotím fotím aplikací Envision kvůli kvalitě fotek a nechávám si je rozpoznávat aplikací TapTapSee kvůli lepšímu popisu co na fotce je. 

Také zkouším točit i video např. Živě na Facebook, ale tam je pravda, že mi lidi vždy napíší ať telefonem pohnu třeba doprava nebo doleva, ať jsou vidět třeba např. děti, Nicméně i točení videí mě také hrozně baví. Bavilo by mě točit i na Youtube, ale tam musím přijít na způsob, jak dát telefon tak, aby kamera snímala ve správném úhlu. Kdo ví, třeba se to někdy povede něco vymyslet a stane se ze mě slavná nevidomá youtuberka, ale to už by byl jiný článek.

Vím, že fotky v mém podání nejsou dokonalé. Ovšem jsem na sebe hrdá, že i když nevidím, focení jsem zkusila a baví mě to.

Michaela Marešová

Michaela Marešová

Jsem nevidomá a mírně nedoslýchavá maminka dvou dětí. Baví mě pomáhat, když je to v mých silách druhým lidem. Jsem skromný člověk a raduji se z maličkostí. Rodina a upřímnost jsou pro mě v životě prioritou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *