Hančiny cesty za poznáním Maďarsko

Maďarsko jako země k cestování mě na začátku moc nelákala. Byla jsem tam kdysi na nákupech a trhy plné lidí ty mi nic neříkají doteď. Od té doby jsme tam mnoho let nebyli. Až známí, kteří se odtud vrátili, nám ukazovali fotografie z Budapešti i z okolí. Tak se nám líbili, že jsme jeli na víkendový zájezd přes cestovní kancelář.

Průvodkyně byla jedním slovem úžasná. I cestou nám přiblížila některá zajímavá místa, kterými jsme projížděli.

Vyjíždělo se z Blanska a cestou přes Brno a Jižní Moravu jsme viděli mandloňové sady u Hustopečí, ale také zbytky písčitých stepí u Hodonína, které jsou na seznamu ohrožených přírodních míst Evropy.

V Malackách jsme si dali výbornou zmrzlinu a ujížděli do Bratislavy. Tam jsme shlédli Bratislavský hrad Děvín. Viděli jsme i slavný Nový most s Ufo restaurací. Míjeli jsme i mnoho kostelů a chrámů, ke kterým nám průvodkyně ochotně sdělila nějaké informace.

Do Budapešti jsme dorazili odpoledne a měli jsme zrovna objednanou plavbu lodí po Dunaji. Plavba byla skutečně krásná a velká řeka pro nás byla ohromující, vychutnávali jsme ji plnými doušky. Poté jsme šli procházkou k autobusu a odjeli jsme se ubytovat na předměstí Budapešti.

Hned ráno po snídani jsme vyrazili k budově parlamentu, která nás ohromila svojí velikostí a krásnou výzdobou.  Budova je 268m dlouhá a 123m široká, z venkovní části především v novogotickém stylu, uvnitř spíše novorenesance a novobaroko. Nejkrásnější pohled na ni je v noci, kdy je krásně osvětlená.

Budova parlamentu
Parlament Budapest

Baziliku sv. Štěpána jsme viděli jen z venčí, jelikož tam zrovna probíhala obrovská svatba. Dozvěděli jsme se od naší průvodkyně několik zajímavostí. Stavbu v 19. století zpomalilo zřícení kopule. Ta má výšku 96 metrů. V bazilice najdeme mimo jiné i největší varhany čítající 6000 píšťal. Ve věži kostela najdeme také největší zvon v Maďarsku.

Největší bazilika v Maďarsku, katedrála Ostrihom
katedrala Ostrihom

Naše kroky poté vedli do Rybářské bašty, další neobvyklé památky. Ačkoliv se stavba tváří staře, byla zbudována až na přelomu 19. a 20. století. Mnozí ji považují za kýč, protože k obraně nesloužila v době stavby, ani po dokončení. Mě osobně tato stavba nadchla svým výhledem nejen na parlament ale také na celou Budapešť.

Matyášův chrám má poměrně hodně pohnutou historii. Byl zbořen koncem 11 století, ve 13 století znova postaven. Dokonce byl i přestavěn na mešitu. Poté znovu a několikrát přestavěn a upravován. Za 2. světové války byl natolik poškozen, že jeho opravy trvaly téměř 20 let.

Hrad Vajdahunyad byl vystavěn k oslavě osídlení Karpatské kotliny Maďarskými kmeny. Nachází se v Městských sadech a sloužil jako kulisa oslav. Byl původně postaven dřevěný. Maďaři si jej natolik oblíbili, že mezi lety 1904-1908  ho postavili z kamene a cihel.

Náměstím Hrdinů jsme dvakrát projížděli autobusem a působilo na nás velmi impozantně. Najdeme zde Památník Tisíciletí i mnoho místních muzeí. Památník byl vystavěn opět k oslavě osídlení území Maďarskými kmeny.

Budova státní opery v Budapešti nás upoutala hned při letmém pohledu, co nám jen připomíná? Národní divadlo v Praze, rozdíl je pochopitelně ve větším počtu sedadel. Budova má nejen skvělou akustiku a překrásnou výzdobu interiéru, pyšní se i obrovským lustrem jedním z největších v Maďarsku. 

Víkend v Budapešti utekl jako voda a musím přiznat, že mě toto město uchvátilo nejen svými památkami, ale také nádhernými výhledy, kterých je ve městě mnoho.

Cestou zpět nám průvodkyně navrhla, že místo absolvování nudné cesty po dálnici můžeme jet navštívit jeden s největších skanzenů v Maďarsku. Souhlasili jsme a čekali jsme trošku něco jako Rožnov pod Radhoštěm.

SZENTENDRE je malebné městečko a zároveň kolonie původně sloužící vojákům. Město vznikalo už za Římské říše a nedaleko byla vztyčena pevnost. Vojáci, kteří si sebou brali i celé rodiny, si  potom na důchod začali v okolí stavět vilky. S příchodem barbarů však pevnost ztratila význam, byla zbořena a městečko zůstalo prázdné. Trvale jej osídlili až Maďaři. Vystřídalo se tam mnoho národností mimo jiné i Srbové.

Malebný kostelík v městečku Szentendre
Kostelik Szentendre

Založili zde i školu umělců a jezdili sem malovat lidé z celé Evropy. Začátkem 20. století město znovu ožívá trhy a řemeslníky, žilo zde i 10 tisíc osob. Po válce se rozpadá malířská kolonie a do městečka se pomalu vrací život.

Dnes je to opět malebné městečko z cca 25 tisíci obyvateli, ale umělci a řemeslníci tam mají své malé domky a obchůdky. Dýchne tam na vás atmosféra dob dávno minulých, pro mnohé z nás vítaný únik z této příliš hektické doby.

https://cs.wikipedia.org/

Hana Vykoukalová

Hana Vykoukalová

Zrakově postižená cestovatelka,kočkomilka,milovnice lesa a dobrého jídla,veselá i upřímná

2 komentáře: „Hančiny cesty za poznáním Maďarsko

  • Profilový obrázek
    19. 8. 2020 (11:38)
    Permalink

    Maďarsko je krásné, jsou tam milí lidé a výborné jídlo! Navíc to máme poměrně blízko. Víc takových článků!

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    19. 8. 2020 (14:55)
    Permalink

    Hani zdravím a trochu i závidím tvoje cestovatelské zážitky. Já jsem byla v Budapešti takových 50 let zpátky. Ty výhledy si trochu pamatuji a utkvělo mi v paměti, že ve městě se nesmělo odbočovat doleva, takže si šofér autobusu užil. Jinak ti přeji hodně cestovatelských zážitků. Lida

    Reagovat

Napsat komentář: Madarsko Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *