Hančiny cesty za poznáním, Polsko

Na svých cestách se neustále potkávám s novými lidmi, zážitky i zkušenostmi a vždycky, když si řeknu, že už mě dlouho nic nepřekvapilo, tak mě někdo přesvědčí o opaku.

V době, kdy se budeme muset smířit s tím, že cestovat se teď nějakou dobu asi nebude dát, mě napadlo publikovat tento článek. Ano je o cestování, ale také je o lidech. O takových lidech, kteří nejen nám handicapovaným pomáhají normálně pracovat, žít, dokonce si užívat.

S mým mužem jezdíme do Polska poměrně často a rádi. Jsme z té generace lidí, co jsou anglickým jazykem nepolíbení, zvládáme tak maximálně ruský nebo trochu německý jazyk.    Takže cestování po Polsku je pro nás velmi výhodné. Nepotřebujeme tlumočníka a vždy se nějak domluvíme. Nejezdíme tam však cíleně za nákupy, ale za poznáním.

Interiér dřevěného kostela
Polsko kostel

Lidé, zvyky, památky, gastronomie, to je ten magnet, co nás tam táhne kdykoliv máme čas, chuť a finance. V Polsku jsme poprvé skončili vlastně náhodou. Jeli jsme ke kamarádce do Krkonoš a tak se nám tam líbilo, že po návštěvě jsme se rozhodli, zůstat na víkend. Kamarádka má jen malý byt a tam se přespat nedalo. Sháněli jsme tedy ubytování. Nikde nic volného nebylo, a když se něco našlo, tak za hodně peněz. Až nám jeden zaměstnanec penzionu řekl, že to máme zkusit na polské straně, tam je prý levněji.

Mezi skláři

A opravdu. Hned v prvním lázeňském městečku Sklarska Poreba, jsme ubytování sehnali za velmi příjemnou cenu. Navíc i s výhledem na Szrenicu, 1361m vysokou horu.

Sklarszka Poreba je rekreační, sportovní a turistické středisko. Město na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš, 6 km od bývalého hraničního přechodu do České republiky Harrachov. Vznik Szklarske Poręby se datuje k roku 1366, městská práva získala r. 1959 Od roku 1617.

Sklářský rod Proissleru zde provozoval sklářskou huť. Ta se brzy stala nejlepší ve Slezsku. Od 19. století je tohle městečko vyhledávaným klimatickým místem s podmínkami srovnatelnými s Alpami ve výškách kolem 1200 m. Žije tam cca 7000 obyvatel. Najdete zde spoustu ubytovacích zařízení všech kategorií a to v létě i v zimě.

Nechybí ani lyžařské vleky. Nadmořská výška města se pohybuje v rozmezí 440m až 880m.

Z památek se hodí zmínit vodopády, vyhlídku, zatáčku smrti z kouzelným výhledem, muzeum sklářství i např. skokanské můstky v Harrachově. Tady a v okolí jsme tedy strávili krásný víkend a ne jeden. Vrátili jsme se tam do okolí několikrát.

Dobroty rozplývající se na jazyku

Samozřejmě jsme neodolali a i zde na tomhle kouzelném místě, se nám podařilo ochutnat plno dobrot z polské kuchyně. Pirogy taštičky uvnitř s vařeným bramborem nebo sýrem ze zakysanou smetanou a cibulkou, palačinky na mnoho způsobů, polévku z chlebového kvasu s vejcem a klobásou zvanou žurek. Bílý i červený boršč, úplně jinak chutnající než na Ukrajině. Opět to bylo vše moc dobré a chutné, za ceny téměř totožné, jako u nás. 

Oběd v Polsku, chutnání dobrůtek
Polská strava

Překvapivé pro nás byli cukrárny. Nekoupíte v nich obvykle jednotlivé kousky zákusků jako u nás třeba špičku nebo roládu, ale mají tam celý plech různých, mimochodem výborných řezů s s rozmanitými náplněmi. Z toho plechu vám ukrojí, kolik si řeknete a zváží. Zákusky jsou sice o málo dražší než u nás, ale opravdu chutné a poctivé s mnoha netradičními příchutěmi.

Až do Sovích hor

Další místo, které nás velmi okouzlilo, jsou Soví hory. Nejvyšší hora Velká Sova se táhne do výšky až 1015m. Je tam opravdu klid a pohoda, i když v okolí jsou i lyžařské vleky. Je zde možná rekreace jak v zimě, tak v létě. Nás sem ale přivedla jistá historická zvláštnost.

Podzemní město
Podzemí

Podzemní prostory zbudované za druhé světové války. Tento utajovaný projekt neznámého určení nesl název S3 nebo Riese. Objekty Rzeczka, Włodarz a Osówka jsou zpřístupněny. Průvodci jsou vesměs velmi zainteresování do historie a řeknou vám i poznatky z poslední doby. Rozumíme jim i v polštině, ale mají i anglickou verzi. Objekty Soboň, Jawornik a Gontowa se pomalu hroutí a jsou dostupné pouze na vlastní riziko.

Dokonce v těchto místech vybudovali ozvučené informační tabule v několika jazycích včetně češtiny. Pro milovníky historie a vojenských staveb, jde  myslím o ideální místo k prozkoumání. Do dnešních dnů se vlastně pořádně neví, k čemu byl tento komplex určen, plány se totiž nenašly, nebo byly dovedně uklizeny.

Ubytování s chráněnou dílnou

Jen pár kilometrů od těchto štol jsme našli více než příjemné ubytování na několik nocí. Austeria Krokus Rzeczka jde o moc příjemný penzion se snídaní. Později jsme zjistili, že pan majitel má v tomto penzionu chráněnou dílnu a zaměstnává tam různě zdravotně i sociálně znevýhodněné osoby.

On sám je výborný kuchař, malíř i člověk na svém místě. Já, co by zvědavá od přírody, jsem se ho pořádně zeptala, jak to tam funguje. Lidé s hendikepem pracují ať už jako úklidoví pracovníci, kuchařky, pokojské, zahradníci i řidiči a různé pomocné síly. Vymyšlené to mají opravdu znamenitě. Mezi zaměstnanci se najdou i například lidé přicházející z výkonu trestu. Samozřejmě lehčích trestných činů, pan majitel je tam zaměstná na půl roku, aby si osvojili pracovní návyky. Ti potom od něj obdrží dobrozdání, se kterým snáze sežnou práci i jinde a mají tedy velkou šanci začlenit se do normálního života.

Musím říct, že mě to hodně mile překvapilo, pan majitel vlastně na začátku hledal jen práci pro svoji zdravotně znevýhodněnou manželku. Vznikl tak báječný příklad toho, že když se chce, člověk dokáže všechno, i když má nějaký ten handicap. Potěší mě vždy, když vidím, jak se lidé snaží nám, lidem s nějakým tím handicapem, ulehčit život. Tady se to opravdu povedlo, mám z toho hodně hřejivý pocit na duši.

Rozvaliny továrny v sovích horách s několika rozptýlenými lidmi v pozadí. Nadčasová fotka.
Nadčasová fotka

Poznámka redaktorky: mnohé jiné i tuhle poslední fotku fotil Jakub Kubass Koukal, můj dvorní fotograf, který s námi rád jezdí na výlety. Pořídil ji v jedné rozpadlé továrně v Sovích horách a je mimořádně povedená. Je totiž nadčasová.

Hana Vykoukalová

Hana Vykoukalová

Zrakově postižená cestovatelka,kočkomilka,milovnice lesa a dobrého jídla,veselá i upřímná

2 komentáře: „Hančiny cesty za poznáním, Polsko

  • Profilový obrázek
    3. 4. 2020 (11:45)
    Permalink

    Hani, nádherné počteníčko. Děkuji. Přeji, ať ti tvůj zdravotní stav dovolí cestovat křížem krážem o 106 🤣♥️

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    17. 4. 2021 (15:05)
    Permalink

    Souhlasím, krásné, zajímavé i poučné počteníčko. Děkují Vám Haničko, potěšilo mi to srdíčko.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *