Hančiny cesty za poznáním, Ukrajina

Cestování byl vždycky můj nejoblíbenější koníček, bez ohledu na to kdy, kam a s kým jsem cestovala. Můj muž má také toulavé boty, často tedy jezdíme spolu. Někdy vlakem či autobusem, ale na delší vzdálenosti využíváme auto.

Vzhůru na Ukrajinu

Nejkrásnější dovolená byla každopádně právě na Ukrajině. Jeden kamarád nás pozval na 2 týdny do města Novovolynsk. Rozkládá se na severozápadě země nedaleko polské hranice.

Jde o hornické město, které vzniklo v roce 1951. Původně bylo postaveno pro horníky, zabývající se zde těžbou černého uhlí. Novovolynsk obklopují bažiny, které způsobují abnormální vlhkost vzduchu. Ani prádlo venku nemá šanci uschnout. Tato neustálá vlhkost je rozhodně pro našince neobvyklá. Líbila se nám čistota ulic, které jsou navíc i hodně široké. Prostorem zde šetřit nemusí, místa mají opravdu dostatek.

Krása až oči přechází

Navštívili jsme mnoho církevních i přírodních památek, obrovské kostely i dřevěné malé kostelíky. Můj muž v tomhle malebném městečku oslavil i narozeniny.

Dřevěný kostelík
KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA
Největší církevní komplex na západní Ukrajině
Kostel

Kdo by neznal pohádku Mrazík. Jistě si vzpomínáte na rozlehlý březový háj, ve kterém pobíhá medvěd a sbírá houby. Tak přesně takové háje mají zde k dispozici. Samozřejmě mi to nedalo a musela jsem se po takovém obrovském háji projít. Bylo to úžasné.

Rozhodně vás okouzlí příroda, která je nádherná a člověkem vůbec nezničená. To se v dnešní době už opravdu jen tak nevidí. Půda úplně černá, žádné skleníky. Ale i tak zde uzraje úplně vše. Nejspíš za to může neustávající vlhkost, která se tohoto městečka drží jako klíště. V zimním období tady mají chladnější podnebí než u nás, za to ovšem více srážek.

Vynikající kuchyně, nezapomenutelné trhy

Musím se samozřejmě zmínit o ukrajinské výborné kuchyni. V podstatě cokoliv jsme   jedli, byla dobrota. Chutnaly nám jejich pirohy (taštičky z nudlového těsta z rozmanitými náplněmi).  Naložené maso na jehle opečené nad ohněm. Velké množství palačinek slané i na sladko a nakonec nepřekonatelné pončiky. Tuhle dobrotu jsme ochutnali jen na jednom místě, u Šackých jezer na samé hranici z Běloruskem. Prodávala je tam krásná babička v kroji. Vypadaly jako naše koblihy, jen asi dvakrát větší, nadýchanější a uvnitř byla hromada sladkých borůvek. Prostě nebe v puse.

Hodně nás na Ukrajině překvapily jejich středeční a sobotní trhy. Koupíte na nich úplně vše. Od svatebních šatů přes boty, náhradní díly na auta až po dobrý oběd či pračku.

Vynikající polévka
Polévka

Zvláštní sekce se týkala prodeje čerstvých potravin. Narazit zde můžete např. na hromadu čerstvého tvarohu, který voní mlékem, případně hroudu másla, nebo obrovský kastrol smetany. Tohle u nás prostě nepotkáte.

Za pozornost rozhodně stojí i přístup obchodníků k zákazníkům. Každý obchodník vám dá ochutnat toho, co kupujete. Nedovolí si vám prodat něco starého. Nikdo by si u něj totiž už nic nekoupil.

Lidé se vám snaží za všech okolností pomoci a poradit. I v té nejzapadlejší vesničce seženete volnou postel. Jednu noc jsme dokonce spali v dětském táboře u rybníka. Obchod a restauraci měli na jednom místě. Přes den obchod, večer restaurace. Jak vynalézavé. Obyvatelé jsou velice vstřícní a ochotní a tak není divu, že různé informace seženete celkem snadno.

Horší orientace pro nevidomé, zrádné zkratky

 Pravdou ale je, že pro nevidomého člověka to tam moc přizpůsobeno není. Země sice obrovská, ale  peníze na opravy cest a chodníků nejsou.  Co nás hodně překvapilo, byla rada od místních.

“Raději si najeďte o 30 kilometrů víc, než si cestu zkrátit”.

Místní občan

Pouze jednou jsme neposlechli a brzy nám bylo jasné, jak to místní obyvatelé mysleli. Skončili jsme totiž na polní cestě, kde byly tak hluboké díry, že se nedalo pokračovat autem. Nezbylo nám nic jiného, než vystoupit a pořádně si prohlédnout terén. Pak opět nasednout do auta a nesmírně pomalu pokračovat v cestě, kličkovat mezi jámami, dokud se nám je nepodařilo zdolat. Věřte nebo ne, ale tuto cestu jsme absolvovali minimálně tři čtvrtě hodiny. První a poslední zkratka.

S celníky nežertujte

Ukrajina není v EU , proto na hranicích musíte vystát frontu na odbavení. Zavazadla putují pod rentgen, ptají se, co vezete, zkoumají, jestli nemáte zbraně. Celníci na hranici se tváří velmi vážně, nikdy s nimi nežertujte. Jsou schopni vám kufry kompletně vyskládat a detailně prohlédnout auto i ze spodní strany, aby se ujistili, jestli náhodou nevezete drogy.

Cesta zpět byla lepší, méně přísné kontroly na hranicích. Ovšem i tak nám prohlíželi zavazadla. Dávají dobrý pozor na to,  abyste  neodvezli ze země něco, co se nesmí. Především si hlídají cigarety a alkohol, protože tento druh zboží se z Ukrajiny často vyváží v nedovoleném množství.

Nikdy by mě nenapadlo, že zrakově postižený člověk může bez obav cestovat. Ze začátku s doprovodem než si zvykne, později i klidně sám. Věřte mi, skutečně to jde. Stačí jen chtít a mít dostatek odvahy.

Lidé se k vám většinou chovají vlídně, když ztratíte orientaci, navedou vás. A to jak doma tak v cizině.

Jak asi všichni víte, stále se na Ukrajině bojuje. To je asi hlavní důvod, proč jsme se tam zatím znovu nevydali. Známí sice jezdí na Ukrajinu stále, ale oni tam jsou doma. Někdy jim trošku závidím. Jednou, až se válečné sekyry zakopou a boje se uklidní, rozhodně vím, kam opět zavítat na úžasnou dovolenou.

Hana Vykoukalová

Hana Vykoukalová

Zrakově postižená cestovatelka,kočkomilka,milovnice lesa a dobrého jídla,veselá i upřímná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *