Hendikep jako součást manželství, partnerství

V současné době máme všichni poměrně více času zamyslet se nad vztahy v rodině.  Situace v naší republice je vážná. Působí to samozřejmě na naši psychiku i duši. Více než kdy jindy tedy potřebujeme oporu či povzbuzení a od koho jiného, než od nejbližších lidí okolo nás.

Já a můj muž (nikoliv manžel) žijeme ve společné domácnosti mnoho let. Mnohdy je partner pro nás, osoby s handicapy jedinou jistotou, ke které se podvědomě vracíme. Cítíme se bezpečně a chráněni před vším špatným z venčí.

Tón hlasu odhalí i to, co má být skryto

Psychika nás lidí s handicapem je poněkud jiná, než si asi spousta lidí okolo nás myslí. Snažíme se působit naprosto klidným a vyrovnaným dojmem, mnozí z nás mají pocit, že my zvládneme všechno. Někdy je však opak pravdou. Jsme citliví na změny v chování lidí. Často už po hlase poznáme na lidech nám blízkých, že s nimi něco není v pořádku. Už po pár slovech přemýšlíme, co se stalo.

Nevím, jestli tohle mají všichni téměř nevidomí či prakticky slepí. Já tuto zvláštnost ovšem vnímám již dlouhou dobu. Snad od té doby, co jsem začala přicházet o zrak. Nejdříve mě to překvapovalo, později už jsem dokázala poznat na blízkých, co ten či onen kamarád řeší a jestli mu mohu pomoci třeba jen tím, že si s ním promluvím.

Pravý partner se ničeho nezalekne. Ani hendikepu své partnerky

 Po mém boku je už víc jak dvacet let jeden partner. Zažili jsme spolu dobré i horší. Když je mi po boku, vždycky se mi povede najít nějaké řešení z aktuální situace. Pokaždé se k jednotlivým problémům stavíme čelem. Mohu říct, že mám štěstí v tom, že mě postižení očí zastihlo až po čtyřicátém roce života a partnera jsem v té době znala už 15 let. Mám tedy jako žena z handicapem muže bez zdravotních problémů. Bezesporu i to, že máme dohromady 4 už odrostlé děti, které mají své rodiny a někteří i vlastní děti, mluví samo za sebe.

 Posunulo nás  to v našem vztahu do jiné roviny. Staráme se sami o sebe, organizujeme si volný čas, jak nám vyhovuje. Bereme si vnuka na víkend, jezdíme na výlety, ale chodíme i do lesa, který má rád. Bez mého muže bych však nic z toho nemohla dělat. Hodně mi pomáhá a to jak v praktických věcech, tak i v nákupech, v kuchyni nebo při hlídání vnuka.

Udržel mou psychiku na uzdě

V době kdy se mi poměrně rychle horšil zrak, jsem prožívala jedno z horších období života. Prošla jsem si všemi fázemi od zoufalství až po smíření, ale bez mého partnera bych to asi nezvládla. Nikdy mě nelitoval, vždy mě povzbuzoval a držel mě nad vodou. Naučila jsem se říct si o pomoc, když vím, že je to nad moje síly.

Musela jsem vypilovat systém ukládání svých věcí na stejná místa, abych je později našla. Je pravdou, že s námi berany je to obecně těžké a někdy nám hodně dlouho trvá, než něco pochopíme. Já však měla to štěstí, že můj muž stál za mnou všude, kde ho bylo zapotřebí.

Hendikep ničemu nebrání. Stačí jen chtít

Jeden manželský pár, který znám, spolu žije už přes čtyřicet let, oba jsou nevidomí od narození, i tak ovšem vychovali dvě zdravé děti, těší se z vnoučat a celý život jsou si oporou. Neměli žádné babičky, tetičky či ošetřovatelky a vše zvládli jen spolu, oni sami dva. Hodně je za to obdivuji a neustále jsme spolu v kontaktu.

Nyní spíše v telefonickém. V mnoha případech, když jsem byla bezradná, mě právě oni naučili, že když se chce, dá se zvládnout všechno, ale člověk musí chtít.

Nebojte se partnerství, i když máte hendikep

Chtěla bych tedy říct všem lidem s handicapy, kteří jsou sami a netroufají si hledat partnera či partnerku. Nebojte se toho, někde na vás ten váš vytoužený protějšek určitě čeká. Věřte mi, že seznámit se dá opravdu kdekoliv.

Jedni moji známí se seznámili na léčení v psychiatrické léčebně, jiní v nemocnici, na nákupu, v lázních či na dovolené. Toho pravého můžete potkat prakticky všude. Stačí mít otevřené srdce. I na konci světa, v poušti nebo na zubařském křesle, můžete potkat spřízněnou duši a váš život znovu získá nový směr i cíl.

Zvlášť v této době padá na spoustu lidí splín, smutek či samota. Izolace od lidí, které máme rádi, je vždy nepříjemná a frustrující. Obzvlášť lidé osamocení, starší či lidé s handicapem jsou v této skupině hojně zastoupeni. V současné době tedy buďme ohleduplní a snažme se je rozptýlit telefonem, SMS zprávou či rozhovorem přes PC. Nyní je bohužel nutné omezit osobní kontakty. Budeme doufat, že situace se v dohledné době zlepší a my budeme zase moci vrátit naše životy do vyjetých kolejí.

Hana Vykoukalová

Hana Vykoukalová

Zrakově postižená cestovatelka,kočkomilka,milovnice lesa a dobrého jídla,veselá i upřímná

2 komentáře: „Hendikep jako součást manželství, partnerství

  • 👍
    9. 4. 2020 (7:40)
    Permalink

    Hani, krásně napsané! „Mít otevřená srdce!“ 🧚 Ano. Je to tak, i já jsem šla do vztahu s hendikepem, muž to věděl od začátku a jde to! Člověk musí sám k sobě mít zdravý pohled, mít se rád…pak ho mají rádi i lidi okolo 🙂

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    12. 4. 2020 (10:36)
    Permalink

    Hani jsi stastne děvče a mnoho zdravých lidí ti může tvůj postoj k životu a lidem jenom závidět. Tvůj partner je záviděníhodný muž a má můj obdiv. Žijte blaze, Lida.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *