Inspirativní rozhovor s první nevidomou floristkou Romanou Lískovcovou

Romana Lískovcová je první nevidomou floristkou v ČR. V rozhovoru, který poskytla pro portál GiebNews, se seznámíte s Romaniným příběhem a zjistíte mnoho zajímavého nejen o floristice.

Vítejte na portálu GiebNews a jsem nesmírně rád, že jste přijala pozvání k rozhovoru. Můžete se pro začátek našim čtenářům stručně představit?

Jmenuji se Romana Lískovcová, je mi 31 let, žiji úplně normální plnohodnotný život. Jsem holka z vesnice. Do všeho se vrhám po hlavě. A buď to vyjde nebo ne. Tak čeho se bát.

Ještě než jsem oslepla, tak jsem vystudovala zahradnickou školu v Liběchově a udělala si několik floristických kurzů. A pak přišel zvrat. Život se mi obrátil naruby.

Po ztrátě vidu mi školy byly na nic. Když jsem se vyrovnala se ztrátou zraku, tak jsem založila DEKORO, květinové dekorace s mým mottem, jsem nevidomá, ale jde to. Za dva roky jsem svojí floristickou dílnu přejmenovala DEKOROPOSLEPU, květinové dekorace s mottem jsem nevidomá a jde to. Právě tato drobná, leč zásadní změna názvu ukazuje na to, jak jsem se vyrovnala s hendikepem a co nebo kdo je Romana Lískovcová. Právě DEKOROPOSLEPU ze mě udělalo to, co jsem. Sebevědomou Romanu, která si našla FLOWER ACADEMY Pavlíny Vitkové, prestižní floristickou školu, abych oprášila své znalosti, naučila se nové věci ve floristice.

Proč mluvím o své floristické dílně a o floristické akademii? Není to věc komerce, ale je to hlavně věc mého přerodu. Jeden svět skončil a druhý přišel. Po mém psychickém i fyzickém složení a zhroucení přišla nová naděje. Floristická dílna a nový partnerský vztah. Právě tyto dvě věci pro mě moc znamenají. Nový život. Nové začátky. Protože DEKOROPOSLEPU není jen pouhá dílna, ale je to právě nový začátek. Nechci sedět doma a nic nedělat. Snažím se žít jako zdravý člověk. 

Jak to máte se svým zrakovým znevýhodněním? Bojujete s tímto hendikepem už od narození nebo tato situace nastala až během života?

Do svých 26 let jsem viděla jako ostříž. Nepotřebovala jsem nikdy žádné brýle. Diabetes je příčinou mé náhlé ztráty zraku. Letos v únoru jsem „oslavila“ pátý rok mé slepoty. A můj boj? Nevzdávat se a jít dál. Můj život se obrátil naruby. Z koukajícího světa během týdne naprostá slepota. To víte, že se to vše neobešlo bez psychických  a zdravotních problémů, ale pak se člověk oklepe a řekne si. Musí pokud chce normálně žít. Buď se vzdám a rezignuji nebo se vzchopím a půjdu dál. Šla jsem dál. A život překopala znova. Výměna životního partnera, založení DEKOROPOSLEPU, nová škola. Život je pestrý a vlak jede dál. A to že nevidím je pouhý drobný detail. (smích)

Berete to sportovně, což je jenom dobře. S touhle novou překážkou, která vám kříží cestu už 5 let, jste se poprala skvěle. Znám pár osob, kteří vzniklé znevýhodnění nedovedou přijmout ještě po několika letech a jednoduše se uzavřou před světem. Litují se. Oceňuji, že vy taková rozhodně nejste. A prozradíte mně a čtenářům, co vás vedlo zrovna k tomu, že jste si vybudovala lásku zrovna k floristice a květinám?

Co myslíte. Jistě, krása květin. Jejich vůně, křehkost. Jak jsem říkala. Jsem dítě vesnice. Zahrádka, záhony, pergoly, trávníky, sady, dvorky. Od dětství jsem se hlavně s taťkou hrabala v půdě voňavých záhonů. Milovala jsem práci na zahradě. Maminka nám zemřela, když mi bylo 11 let. A tak jsem pro ní do vázičky vázala všemožné kytičky aby i tam nahoře měla radost. Tak možná tady se to zlomilo ve vášeň a posedlost k práci zahradnice a floristky. Radost. Zahrada. Tak jsem si zvolila i životní povolání. Začala jsem studovat zahradnickou školu. A jsem za to ráda, protože floristiku může dělat člověk i s postižením zraku. A nejen zraku. Ono to jde. Jinak, ale jde. Život je plný kompromisů, změn a výzev. Ztráta zraku je sakra výzva.  Láska k floristice mě podržela nad vodou. Práce, floristika, vůně květin, vůně sušených exotických rostlinných produktů mně pomohlo z té změny se nezbláznit.

Romana s velkou květinou
Ilustrace 1

Nyní mám pro vás možná těžkou otázku. Ale zkuste. Řekla byste, že vám pomáhá při práci s květinami zkušenost z minulosti, když jste ještě viděla? A myslíte si, že kdybyste neviděla od začátku, že i tak by se šlo floristice věnovat?

Tak samozřejmě, je to trochu jiné. Není to jako dříve. Zrak potřebujete abyste mohli udělat bezchybný výrobek. Ale z „ koukající“ minulosti si do nového prostředí přináším zkušenosti, představy jak květinová vazba má vypadat. Na pozadí mých mrtvých očí vidím jednotlivé druhy květin, takže si je dokáži představit jak vedle sebe vypadají, jak na sebe působí, vidím správné floristické zákonitosti. Jen doufám, že mi to vydrží hodně dlouho, že v průběhu let nezapomenu.

Romana na floristickém kurzu, kde váže kytky
Ilustrace 2

Kdybych byla nevidomá od narození, tak nevím jak by se můj život ubíral. Kartářka ani vědma nejsem. Jaký směr by nabral můj život opravdu nevím. Třeba bych se věnovala hudbě, kterou miluji. Ale to dělá mnoho nevidomých. Já jsem chtěla být originální. Dělat to, co jiní nedělají. A to se s mou milovanou floristikou povedlo.

To rozhodně mohu potvrdit. Tvoříte opravdu krásná díla, která si zaslouží pozornost. A jak vlastně tvoříte bez zrakového vnímání? Co je jinak než dřív?

Tvořím stejně jako předtím. Současné technologie mi umožňují být čím dál více soběstačná. Telefon je mi vším. Přes něj objednávám potřebné věci na floristiku, hledám si současné trendy, čte mi barvy.  Snažím se aby mé výrobky byly co nejlepší. Leč nejsou nejdokonalejší, protože to prostě nejde bez zrakové kontroly. Finální zrakovou kontrolu výrobku provede můj vidící přítel, který ale není florista. Prostě musím věřit. (smích). Ale hmat, mé zkušenosti, predikce, představa dávají výrobkům DEKOROPOSLEPU patinu výrobků, které dělá nevidomý člověk. Je to jakýsi podpis originality. Holt je to naslepo. Ale věřím si. V tom tkví kouzlo a jedinečnost mé dílny. Co pořádně neohmatám a okolí mi to nepopíše, to do světa k zákazníkovi nepustím. Ale zákazník si koupí výrobek, který je udělán osobou zrakově postiženou a kupuje to s tím pocitem. To je jinak než dřív. Čím déle nevidím, tím se mi práce zlepšuje a dávám do toho své know-how. Přizpůsobuji se svému novému světu. To vše chce čas, je to vývoj. Čas je hybnou silou člověka. Čas zahojí staré rány, čas vám dá nové příležitosti.

Suchá dekorace s pletenou sovičkou a přírodninami
Ilustrace 3

Myslíte si, že kdyby se našel nějaký další nevidomý zájemce, který by chtěl poznat krásu květin a též se věnovat floristice, dokázala byste ho zasvětit do tohoto řemesla, i kdyby tato osoba třeba nikdy neviděla?

Ano. Myslím, že ano. Mnozí nevidomí a slabozrací dělají krásné věci, které souvisí s uměním. Malují, kreslí, pracují s korálky, fotografují. Tak proč by nemohli vázat květiny? Jistě, já měla výhodu, že jsem 26 let viděla. Tak mám určitou představu jak by měly květinové dekorace a vazby vypadat. Ale proč by nevidomí od narození nemohli dělat práce s květinami z čisté radosti a po svém. Ať je výsledek jakýkoliv. Důležitá je radost z činnosti. Nemuseli by mít výrobky dle přesných floristických  pravidel, ale vázali by si je pro sebe, pro potěšení sebe samých nebo pro druhé. Vázání a vazba květin má mnoho disciplín, mnoho podob, mnoho variant. Možností je nepřeberně. Co každému vyhovuje. Je to především radost. Květiny voní, jsou příjemné na omak. I já mám ráda doma květinové dekorace a květiny, i když na ně nevidím. Je to pocit domova. I doprovodné materiály k floristice jsou hapticky zajímavé. Nadšení pro věc se dá jednak naučit, jednak „okoukat“ a společně sdílet. Právě ono sdílení je ta nejpodstatnější věc. Stmelí celé skupiny.

Velice zajímavý rozhovor, alespoň pro mě. Věřím, že tak tomu bude i pro naše čtenáře. Na závěr to nechám plně na vás. Co byste chtěla všem závěrem vzkázat? Předat poselství?

Romana s květinovým boxem, lektorkou floristického kurzu a redaktorkou ČRO
Ilustrace 4

No, nikdy se nevzdávejte. V DEKOROPOSLEPU mám motto. Jsem nevidomá a jde to. Krátké a výstižné. Nic netřeba dodávat. Život je výzva. Něco odnese a něco nového přinese. Proto bych všem těm, kterým se stalo něco podobného chtěla vzkázat, až jim odezní počáteční šok z náhlé změny, vraťte se zpět k tomu, co jste měli v životě rádi. V jakékoli podobě, protože to jde.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.