Jak jsem se dostal k bílé holi

Tuto otázku jsem si položil, když mne Karel Giebisch (CEO tohoto portálu) oslovil ke spolupráci. Jsem Mikuláš Kopas, mladý prakticky nevidomý politolog, aktivista, dopravní expert a nezávislý odborník na přístupnost v dopravě. Na tomto webu se budu především zabývat právě dopravou a přístupností v ní.

Vlivný politický aktivista už od dětství

Jelikož mám Aspergerův syndrom, tak už jsem se od mala zajímal o politiku. Byl jsem veliký příznivec českého loterijního gigantu Sazka (což jsem dodnes.) Doprava mě v této době ještě moc nezajímala. Ten zásadní zlom nastal až později.

Už od mala jsem sledoval politické debaty u Václava Moravce a radši si četl volební programy politických stran. Kolem roku 2009 jsem se začal zabývat politikou aktivněji a začal navštěvovat politické mítinky.

Ten první velký byl mítink ČSSD před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009, kde se házely vajíčka na předsedu Jiřího Paroubka a já tam debatoval. Z této akce nějací studenti udělali video, které bylo na YouTube hned docela sdílené.

Poté jsem se začal pohybovat kolem mítinků ODS a spřátelil jsem se s většinou politiků té doby včetně premiéra Mirka Topolánka nebo primátora hl. m. Prahy Pavla Béma. Začal jsem chodit na různé konference a poznával jsem lidi, kteří v té době byli třeba tiskoví mluvčí jako Martin Kupka. Dnes jsou významnými politiky.

Poté se mnou studenti natočili „legendární“ dokument Občan Kopas a v roce 2010 jsem se dostal v průběhu komunálních voleb do štábu TOP 09, kde vzniklo spontánně přátelství s pány Kalouskem a Schwarzenbergem.

Z tohoto popudu nakonec  vzniklo video „Karle, můžeme si tykat?“, které je dodnes legendární a mnohokrát připomínáno. Nechci se tím vším chlubit, jen je to fakt, který je třeba připomenout. 

Od šerosleposti k praktické nevidomosti

Poté jsem se z rodinných důvodů stáhl do ústraní a svoji „politickou kariéru“ nerozvíjel. Jenže v té době jsem se dozvěděl, že mám degenerativní vadu na sítnici, kdy odumírají buňky a už se neobnovují. Takže během pár let se mi vlastně změnil život ze zdravého vidícího člověka na prakticky nevidomého. Co to pro mne znamenalo za změny?

Kolem roku 2010 jsem si poprvé uvědomil, že něco není v pořádku, když jsem ve stanici metra Prosek na trase C na schodišti ze zastávky směr Letňany, sešel dolů a neviděl malé čtyři schůdky v pravotočivém oblouku, které tam jsou dodnes, mělo to za následek, že jsem si na nich málem zlomil nohu. Náznak šerosleposti.

To jsem ještě nevěděl, že já něco takového mám, ale už to bylo špatné. Ten, kdo mě viděl, jak se potácím v metru ze strachu, že někam spadnu nebo špatně šlápnu, si nejspíš myslel, že jsem opilý nebo zfetovaný.

Během let 2010 – 2013 se to postupně zhoršovalo a zhoršovalo a např. jsem na ZŠ musel snášet poznámky na to, že díky šerosleposti, omezenému zornému poli a trubicovitému vidění, hůře vidím a špatně se orientuji.

Na střední školu jsem šel do Prahy do Butovic na gymnázium pro zrakově postižené, kde jsem potkal úžasného přítele, pana Zdeňka Priesela. Spřátelili jsme se na schůzi školního parlamentu, který tu založil.

Jednou v září 2013 jsme se Zdeňkem šli na snídani, protože tady na internátu mají i celodenní stravu, která je sice pro silné povahy, ale to sem nepleťme, tak jsem se „přerazil“ o dveře a v tu chvíli mne Zdeněk vzal, dal mi bílou orientační hůl a řekl, že se s tím musím naučit, což bylo pořádné kopnutí, ale správné! Takže jsem se postupně naučil chodit s holí, ať už sám, s odborným pracovníkem nebo se zkušenějšími přáteli.

Poté jsem si pořídil první vysílač VPN 01, který už se dnes neprodává a já ho navíc při svých toulkách po světě ztratil, tedy pozdějších, kdy jsem v letech 2014 – 2016 žil se zbytkem rodiny nejdříve na Srí Lance, poté v Turecku a následně v Bulharsku. Takže vím velmi dobře, jak s holí zacházet jak v rušné Praze, tak v poušti či u moře.

Následovalo osvojování psaní všemi deseti, seznamování s různými pomůckami a dalšími věcmi, které se hodí znát. 

Nadšenec do dopravy

Už v roce 2013 jsem se začal zabývat dopravou, ale v té době jako prostý „šotouš“ bez nějakého konkrétního zaměření. Dnes se snažím zabývat informačními, orientačními systémy, dále odbavovacími systémy a samozřejmě asistivními opatřeními v dopravě.


Nejtěžší pro mne bylo naučit se s iPhonem, kdy jsem přešel ze svého starého telefonu v roce 2015 „z trabantu do Mercedesu“ a dnes jsem rád, že máme v iPhonech a iPadech VoiceOver, stejně jako další technologie v Macu. Tím nechci odsuzovat technologie pro OS Windows, ale prostě to prostředí moc nemusím a v dnešní době si člověk tu technologii vybrat může, pokud se spokojí s tím, že se jí naučí ovládat. 

Životní poznatky závěrem

  • Žít se dá s čímkoliv, jen se musí chtít!
  • Vodícího psa jsem nikdy nechtěl, protože by moji svobodomyslnou mysl omezoval a svazovalo by mne to. Navíc mám jedno pořekadlo: „Lepší se přizabít sám, než kdyby to udělal někdo jiný!“ Tím chci říct jen to, že prostě se snažím všude dostat sám, i když to může trvat, ale takové aplikace jako Be My Eyes nebo Blindsquare umí pomoci
  • Skoro nevidomý člověk si může najít i vidícího partnera, ovšem tohle je docela těžké a já jsem osobně rád, že moje partnerka má sice taky různé handicapy, ale ne tak závažné.
  • Vždy buďte sami sebou, i když máte nějaké postižení, protože vždy je lepší být trapným před jinými, než sám před sebou! To je nejhorší pocit!
  • A hlavně žijte, protože žijeme jen jednou a i se zavřenýma očima to celkem jde!
  • A vy zdraví, snažte se pomáhat, ale rozumně, protože ne všichni jsou na to zvyklí
  • A vy přátelé s bílou holí, kteří jste samostatní, nesmíte mít moc velkou hrdost a být arogantní, tak jak jsem byl já. Spousta lidí neví, jak nám vlastně má pomáhat
Mikuláš Kopas

Mikuláš Kopas

Jsem prakticky nevidomý politický analytik, aktivista, dopravní expert a nezávislý odborník na přístupnost v dopravě pro nevidomé. Zajímám se o nové věci a snažím se komentovat a popisovat různé věci v dopravě, které se dějí. Hlavně ty, které jsou důležité pro slabozraké a nevidomé uživatele. Ať už jde o běžné cestující nebo vášnivé cestovatele.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *