Komentář, od Windows k Applu a zase zpátky

Své první PC jsem obdržel v pouhých deseti letech od firmy Galop s.r.o. Protože od narození bojuji se zrakovým hendikepem, podstatný kromě operačního systému Windows, byl tak zvaný odečítač obrazovky. Konkrétně software Jaws myslím, že verze čtvrtá. Nevybavím si to nyní zcela přesně, ale tak nějak to bylo. Od vlastnictví mého prvního počítače uběhlo už dvacet let.

Nejvíce mě tenkrát bavilo hrát hry a skenovat si knihy. V té době jsem objevil svět Harryho Pottera a postupem času s Harrym vyrůstal. Z her převládala strategická hra DSA, kde bylo nutné uniknout z vězení na pusté planetě někde ve vesmíru. Internet tenkrát moc nefungoval, vše bylo závislé na vytáčeném připojení přes modem, což byl opravdu oříšek. Stránku, kterou máme načtenou za několik vteřin, počítač zpracovával klidně i několik minut. Dnes si to ani nedovedeme představit. Kdo nezažil, nepochopí.

Jak plynul čas, v práci s PC jsem se zdokonaloval. A to natolik, že časem jsem radil s ovládáním jak mým vrstevníkům, tak i pedagogům ve škole. Uměl jsem s PC dost slušná kouzla, znal zajímavé vychytávky snad kromě programování, to pro mě bylo dost náročné a komplikované. Ovšem lektorskou činnost jsem zvládal na uživatelské úrovni obstojně.

Přišel rok 2011 a školení v Praze. Původně se mi tam ani nechtělo, nebylo mi totiž jasné, co mě tam budou učit. Ukázalo se, že vytvořit pro mě zajímavou osnovu školení, byl oříšek i pro samotného lektora. Nicméně jsme si s tím nakonec poradili. Dnes už si ze školení nevybavuji vůbec nic a upřímně to, co jsem dokázal na PC s Windows tenkrát, by mi teď dalo celkem zabrat. Proč?

Do cesty mi vstoupil Apple. Poprvé v životě jsem zažil ovládání dotykového mobilního telefonu bez zraku, což bylo něco opravdu úžasného. A měl možnost vyzkoušet si PC s úchvatným designem a nakouslým jablkem. Stolní PC nazývané iMac, přenosné PC nazývané MacBook. Bylo to úplně něco jiného, než zařízení s operačním systémem Windows. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale slovo dalo slovo. Zažádal jsem si o pořízení iMacu, MacBooku, ale i iPhonu.

Nastaly nervy. Ovládání těchto nových zařízení se s operačním systémem Windows nedalo vůbec srovnat. Vše bylo jiné. Navíc v té době neexistoval téměř nikdo, kdo by s něčím takovým měl zkušenosti a dokázal poradit. Výuka probíhala samostudiem pokus omyl. Odhodlání znamená úspěch a po několika úmorných měsících se prolomily ledy. Podařilo se mi dostat tato nová inovativní zařízení pod kontrolu. A to, co jsem až dosud zvládal na PC s Windows, přešlo na Apple. Byl to ovšem lítý boj. Protože se jedná o zcela jiný systém, než na který jsem byl dosud zvyklý, bylo pochopitelné, že zažité postupy ovládání, postrádaly smysl. Aplikace a nástroje z Windows byli k ničemu. Nezbylo mi nic jiného, než hledat různé alternativy, konvertory apod. A to ještě ke všemu v dobách, kdy jsem měl co nevidět maturovat.

Neexistovala jiná možnost. K PC s Windows se vrátit nedalo, protože licence odečítače obrazovky Jaws, byla zastaralá a s nejnovější aktualizací operačního systému, nefungovala spolehlivě. Musel jsem tedy bojovat s Applem, nebo vytáhnout z klobouku kolem 20000 a zaplatit si novou licenci odečítače obrazovky. Vznikala sice alternativa zdarma v podobě odečítače s názvem NVDA, kterou tvořilo několik nadšenců, ale NVDA bylo ještě v plenkách a celkem nestabilní. Nyní o téměř deset let později je situace zcela jiná. Odečítač NVDA běží dál a v některých situacích Jaws předčí. Inovaci nezastavíš.

Každopádně novou licenci Jawsu se mi platit nechtělo, když do zařízení od Applu bylo investováno kolem 200000 korun. To je myslím víc než pochopitelné. Sžíval jsem se tedy s Applem až se mi podařilo dostat se na úroveň jako u PC s Windows. Protože jsem byl jeden z prvních, kdo ovládl Apple systémy v případě zrakového znevýhodnění, určitě si domyslíte, co nastalo. Správně. Výuka dalších uživatelů s Apple produkty se začala rozvíjet tak nějak sama od sebe. Ještě s pár dalšími uživateli jsme měli nejvíce zkušeností a tak chtě nechtě bylo na nás, předat získané znalosti dál.

Uplynulo téměř deset let. Na operační systém Windows a mé první PC jsem celkem zapomněl. Apple produkty mi nabízejí vše co potřebuji, nic z dřívějška nepostrádám. Ovšem v roce 2020 se mi v rámci soutěže Živnostník roku, podařilo celostátně umístit na druhém místě. Cena, notebook s Windows. Co s tím? Prodat? Darovat, nechat si ho?

Normálně bych si notebook s Windows nepořídil. Mám MacBook a ten mi stačí. Ale když vám ho někdo daruje, proč nevyužít této příležitosti naplno. Nic nezkazím tím, když si osvojím dříve tak známé dovednosti a znalosti. Jenže ouha. Sotva se mi podařilo notebook s Windows zprovoznit, ukázalo se, že téměř vše, co jsem dříve zvládal levou zadní, nyní nedokážu. Dřívější zkušenosti se vypařili. Co teď?

Je na čase bojovat. Porovnávat oba systémy. Apple, ale i systém od Microsoftu Windows. Není to rozhodně na škodu umět se orientovat v obou zároveň. Kdo ví, kdy se to může reálně hodit.

S Applem pracuji jako profík. S Windows jako úplný nováček. Tápu, bojuji s ovládáním, ale to se poddá. Jen se nevzdávat. Když s něčím nepracujete téměř deset let je pochopitelné, že dříve tak známé a zažité postupy, prostě zapomenete. Každopádně do Windows se už pomalu dostávám. Nějakou chvíli to zřejmě zabere, ale už si věřím natolik, že začínám PC s Windows dodávat klientům jako zvláštní pomůcky z příspěvků od úřadů práce. Nebudu nicméně lhát. V produktech Applu mám větší jistotu. Alespoň zatím.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.