Mikiho osobní zkušenosti s odstraňováním bariér v oblasti cestování a dopravy

Jak už možná víte, jsem prakticky nevidomý aktivista a odborník na přístupnost pro nevidomé především v dopravě. Vždy jsem si myslel, že by takové věci měl někdo řešit, bohužel se tak moc neděje. Popíšu Vám své zkušenosti s lidmi, kteří mají odstraňovat bariéry, ale ve skutečnosti nejsou vidět výsledky jejich práce. Smutné.

První setkávání

S Metodickým centrem odstraňování bariér SONS jsem se poprvé setkal tak kolem roku 2014, kdy byl radním hl. m. Prahy pro oblast dopravy jistý Jiří Pařízek, který prosadil nejzásadnější dokument v oblasti bezbariérovosti v dopravě, tedy velkou bezbariérovou koncepci do roku 2025, která vznikala na základě aktuální situace a za určitých podmínek s dostupnými technologiemi. V té době jsem poprvé řešil design orientačního a informačního systému v rámci hl. m. Prahy.

Někdy na jaře 2014 jsem si sjednal schůzku s panem Dudrem, kterého si vážím za to, že se zasadil unikátní systém akustických majáčků, který bohužel nikde jinde není (až na Bratislavu, kde majáčky vznikly ze strojů Škody a Drážďany) a chtěl s ním jednat o tom, jak by šlo orientační a informační systém zlepšit. Je pravda, že v té době jsem podmínky moc neznal a neměl jsem tušení, jak vše chodí.

Po důkladném nastínění mé představy jsem byl požádán o to, abych vše detailně rozepsal. Požadavek byl splněn, ale bohužel z toho nakonec nic nebylo. Vyhotovený dokument už ani dnes nemám, byl ve starém počítači, který odcestoval do křemíkového nebe.

Pak nastala doba, kdy jsem se postupně seznamoval s lidmi, kteří řeší problematiku bariér v regionech. Já si osobně nejvíc vážím Josefa Konečného a lidí z olomouckého Tyflocentra. Ti se totiž snaží dělat to, co je potřeba. Tedy tlačit na investory, vymáhat opatření v praxi, dále je rozvíjet, dělat haptická schémata atd. A Pepa Konečný je zase známý svými popisy všemožných terminálů na území Jihomoravského kraje a Brna.

Těchto lidí si vážím ne proto, že je znám, ale protože dělají v regionu, který znají a něco se snaží zlepšit. Pro olomoucké Tyflocentrum bude podle mého názoru velká otázka kompletní modernizace trati z Olomouce přes Uničov do Šumperka, kde bude spousta stanic, zastávek a dalších objektů, které se budou muset nějak zpřístupnit.

Postupně jsem se dostával do většího kontaktu s Metodickým centrem odstraňování bariér. Až někdy koncem roku 2017, jsem se během Dne otevřených dveří potkal s dnešním vedoucím, panem Ing. Františkem Brašnou. Bylo to příjemné setkání, kde jsme seděli, vyměňovali si argumenty, proč to jde a nejde atp. A začala vznikat možná spolupráce.

Plynul čas a spolupráce se SONS se na nějakou dobu zasekla. V té době jsem musel řešit jiné věci, ale v roce 2019 jsme se opětovně snažili navázat spolupráci ohledně přístupnosti v dopravě. Bylo dohodnuto, že zjistím informace o aktuálním stavu orientačních prvků na pražském hlavním nádraží, kde se na podzim roku 2019 upravovaly vodící linie v rámci nástupišť 1 – 4, které jsou v pořádku. Náhle ovšem veškerá spolupráce se SONS skončila. Pan Brašna přestal zcela komunikovat a reagovat dokonce i na SMS zprávy. To zamrzí.

Činnost MCOB Sons

Pro zlepšení bezbariérovosti v dopravě, by podle mého názoru mělo být ze strany metodického centra, dbáno na tyto tři oblasti:

  • Vytvářet metodiku
  • Vymáhat opatření v praxi na nových budovách, stavbách, vozidlech
  • Podávat pomocnou ruku regionálním odborníkům

K prvnímu bodu chci říct, že tam se kus práce udělal, jinak by asi vyhláška 398/2009 Sb. Nevypadala, jak dnes vypadá, za což SONS chválím. Co se týče návazné metodiky, ta už tak dobrá není.

V druhé oblasti SONS bohužel kompletně selhává, protože MCOB SONS by měl vymáhat opatření v praxi minimálně v oblasti Prahy a Středočeského kraje. Vyrážet do terénu a dívat se, jak na nových stavbách a v nových vozidlech řeší přístupnost tak, jak to dělám já na své triko a ve volném čase. 

Osobně jsem připomínkoval nový terminál v Plzni na hlavním nádraží, který nejevil známky přístupnosti, bohužel na moji připomínku nikdo nereagoval. Což o to, nad tím se dá mávnout rukou, ale když v druhé půlce roku 2019 vyšla reportáž s pány ze SONSu o tom, jak je terminál v Plzni nepřístupný, rozzuřilo mě to. Nechápu, proč se raději pánové s MCOB nepostarali o zpřístupnění terminálu místo toho, aby poukazovaly na jeho nepřístupnost.

Ve třetím bodě se ukazuje, že řešení bezbariérovosti jednotlivých krajů, mají na starosti především místní obyvatelé, nikoli metodické centrum SONSU, které ani v některých případech nemá tušení o tom, kde bariéry v dopravě představují závažné potíže.

Pár absurdit závěrem

Z ověřených zdrojů jsem obdržel zprávu, že SONS prohlašuje, že u terminálu Černý Most, nejsou potřebné vodící linie, protože se v těchto místech dovede zrakově hendikepovaný člověk orientovat i bez nich. Kdo ovšem tento terminál na Černém Mostě zná ví, že orientace je zde natolik složitá, že se nedá bez vodících linií obejít.

Chválím, že se metodické centrum pro odstraňování bariér snaží řešit přístupnost různých památek. Nicméně pokud je mi známo, tak MCOB by spíše mělo mít na starosti přístupnost nových budov, výstaveb, nemocnic, dopravních uzlů, vozidel a jiné, nikoli se věnovat památkám.

Velmi nepříjemné je, že SONS vůbec nekontroluje dodržování vyhlášky o bezbariérovosti, což se v poslední době týká především Správy železnic (která porušuje tuto vyhlášku tím, že na některých dopravních uzlech hlavně těch velkých, přístupnost a bezbariérovost dořešená je, jinde není. viz. Praha hl. n.) a také PMDP, kde nefungují panely na vysílač VPN ve městě.

Jde o závažné problémy, na které by se podle mého názoru mělo metodické centrum SONS zaměřit stejně jako na důkladné popisky sedadel ve vozech vlaků, aby bylo možné si i bez zraku bez obav najít správné místo k sezení. Braillské popisky najdeme nyní kromě Pendolina ještě u jednoho maďarského vozu na vlacích EC 172/173 „Hungaria“. Což je málo. Označení sedadel ve vozech či vlacích, by mělo být dle mého rozhodně víc.

Aby byla přístupnost v dopravě skutečně geniální, nedám dopustit na reliéfní štítky, se kterými se můžeme setkat třeba ve Vídni. Jejich prostřednictvím, pokud znáte význam jednotlivých symbolů, můžete pohmatem poznat, kde je vstup do metra, východ z budovy a další. Navrhoval jsem tyto štítky zavést i v ČR, ale podle pana Brašny se v nich nevidomí lidé neumí orientovat a nečetli by je. Tak vám nevím. Proč jsou tedy reliéfní štítky na terminálu v rámci hlavního nádraží v Plzni a jinde se s nimi nepotkáte? Že by nějaký pokus?

Poslední věcí, která si myslím, že by se též měla řešit, jsou bariéry i v oblasti IT. Pokud už se totiž řeší bariéry na cestách a na nádražích, proč MCOB neřeší také přístupnost jednotlivých dopravních aplikací, které zvláště nám, zrakově znevýhodněným, mohou z velké části usnadnit samostatné cestování.

Na rovinu. Nesmírně mě mrzí aktuální přístup metodického centra SONS pro odstraňování bariér, protože SONS by se měl zabývat tím, aby celkově ulehčoval život všem zrakově hendikepovaným lidem v naší zemi. Bohužel mám čím dál větší dojem, že tato organizace zamrzla v určitém bodě a dále se nerozvíjí. Třeba se to časem obrátí k lepšímu, ale za mě se na SONS zvláště na MCOB, nedá v současnosti moc spoléhat. Je to škoda, protože na základě mého vstřícného kroku na spolupráci, mohlo být Česko v bezbariérovosti dopravy o mnohem dál, než je tomu nyní.

Mikuláš Kopas

Mikuláš Kopas

Jsem prakticky nevidomý politický analytik, aktivista, dopravní expert a nezávislý odborník na přístupnost v dopravě pro nevidomé. Zajímám se o nové věci a snažím se komentovat a popisovat různé věci v dopravě, které se dějí. Hlavně ty, které jsou důležité pro slabozraké a nevidomé uživatele. Ať už jde o běžné cestující nebo vášnivé cestovatele.

1 komentář: „Mikiho osobní zkušenosti s odstraňováním bariér v oblasti cestování a dopravy

  • Profilový obrázek
    6. 2. 2020 (15:13)
    Permalink

    Dobrý den, pane Kopasi,

    nebudu se vyjadřovat ke všemu, co jste v článku uvedl. Já osobně se necítím být expertem na kde co všechno, napíši tedy jen k tomu, o čem opravdu něco vím.
    Ke konci článku se ptáte, proč NCOB neřeší bariéry v oblasti IT. Rád vám touto cestou odpovím.
    Přístupnost webu a mobilních aplikací nemá v SONS v kompetenci Metodické centrum odstraňování bariér, ale Tyflokabinet a konkrétně já. Mrzí mě, že i když se deklarujete jako „dopravní expert a nezávislý odborník na přístupnost v dopravě“ , tak o tomto nevíte. Je zřejmě moji chybou, že tuto činnost dostatečně veřejně neprezentuji, pokusím se to alespoň trochu napravit níže.
    Přístupnosti IT v dopravě se já i mý kolegové věnujeme dlouhodobě a systematicky. Pro vaši informaci uvádím alespoň ty projekty, na které si teď z hlavy vzpomenu:
    – Testování přístupnosti systému pro objednání asistence a eshopu ČD.
    – Připomínkování přístupnosti aplikací Můj vlak (ČD) a Jízdenky (Regiojet).
    – Přístupnost a design speciálních funkcí pro zrakově postižené v aplikaci CG Transit.
    – Zpřístupňování aplikace DPP Info, která se dnes již bohužel nepoužívá.
    – Testování aplikací Seznamu Jízdní řády a Mapy.cz.
    – Aktuální aktivní účast při vývvoji systému OneTicket pro jednotné jízdné na železnici.
    – Audit přístupnosti webu Správy železnic.
    – Konzultace k přístupnosti aplikace a webu IDS Olomouckého kraje.

    Doprava samozřejmě není jediné téma, kterému se v oblasti přístupnosti IT věnujeme. Chci vás ale ubezpečit, že je to pro nás jedna ze stěžejních oblastí, a doufám, že to je i zřejmé z výše uvedeného výpisu.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *