Možnosti samostatného cestování u nás

V České Republice mohou zrakově postižení poměrně dobře samostatně cestovat. A to především díky různým terénním úpravám, kterých si může povšimnout i člověk i bez zrakového hendikepu. Tyto úpravy ulehčují zrakově znevýhodněným orientaci v prostoru a napomáhají jim, dostat se bezpečně z místa na místo. Cestování dovedou usnadnit i různé podpůrné mobilní aplikace, ale o nich někdy příště.

Obecný základ

Většinu úprav, které nevidomí a slabozrací využívají, objevíte ve vyhlášce 398/2009 Sb., která je prováděcí vyhláškou stavebního zákona. V ní naleznete veškeré známé a dostupné prvky v ČR, týkající se samostatného cestování hendikepovaných osob. Bohužel tato vyhláška nepamatuje na všechno. V okolních zemích mají mnohdy lepší vychytávky, než u nás. Ale k tomu níže. Zklamání rozhodně přináší nový návrh stavebního zákona, ve kterém se tak nějak zapomnělo na řešení přístupnosti a bezbariérovosti.

Hlavní prvky pro samostatné cestování

  • signální, varovné a vodící pásy
  • akustické majáčky ovládané vysílačem VPN
  • braillské štítky
  • akustické označení dveří
  • reliéfní označení tlačítek
  • kontrastní označení prvního a posledního schodu pro slabozraké
  • kontrastní označení informačního a orientačního systému pro slabozraké
  • dostatečně veliké písmo na orientačních a informačních tabulích

Jaké vychytávky lze použít v terénu?

Nejznámějším prvkem vůbec jsou bezpochyby tak zvané vodící linie. Tyto linie může zrakově postižený velmi dobře využít, pokud skvěle ovládá bílou hůl. Vodící linie se nachází na řadě míst. Nejčastěji ovšem na jednotlivých nástupištích. Tramvajové, autobusové zastávky, v metru, ale-i na vlakových nádražích. V metru se jedná o tři malé drážky, umístěné  na každé straně nástupiště, bohužel však chybí u stanic s pilíři. Na nádražích vedou linie po celé délce nástupiště. Kromě délky je snadno poznáte podle jejich šířky. Ta činí cca. 10-15 cm. Nacházejí se v místě bezpečnostního pásu.

 Při svých toulkách můžeme narazit i na tak zvané refíže, které reliéfně označují hranu nástupiště. Pokud na tento prvek narazím, nesmím pokračovat vpřed, jinak skončím mimo nástupiště. Tento druh reliéfního označení se vyskytuje především v Praze na stanicích metra, ale objevuje se i v Brně na zastávkách „šaliny“.

Vodící drážky nenalezneme pouze na nástupištích a zastávkách, ale např. také ve vestibulech stanic metra konkrétně na Karlově náměstí. Nejde ovšem o intuitivní linie, které vás přesně navedou do stanoveného záchytného bodu. Pomohou při orientaci, ale vyžaduje to velkou samostatnost.

Čas od času lze narazit na nově vzniklou zastávku, která bezpečnostní pásy úplně postrádá nebo je sice obsahuje, ale jsou udělány špatně. Skvělou novinkou je speciální pás ohraničující konec nástupiště. S touhle vychytávkou se setkáme v Praze u nástupišť 1 – 4 na hlavním vlakovém nádraží.

Akustické majáčky

Nevidomí vlastní speciální vysílačku VPN. Ta obsahuje buď šest tlačítek na krabičce nebo tři v holi. S tímto zařízením se dají dělat úžasná kouzla. Pouze vysílačka VPN je k ničemu. Aby ji bylo možné efektivně využít, spolupracuje se speciálním přijímačem, tak zvaným akustickým majáčkem. Ten je umístěn na budovách, vozidlech, chytrých inteligentních zastávkách, ale i řadě dalších míst. Pokud se zrakově znevýhodněný člověk nalézá poblíž akustického majáčku, stačí stisknout příslušné tlačítko na vysílači VPN a hned zjistí, co potřebuje.

Každé tlačítko má nadefinovanou specifickou funkci. Stisknutí tlačítka č. 1. vyšle signál do nejbližšího akustického majáčku a nařídí mu, aby vestavěný reproduktor přehrál základní informaci o objektu, na kterém je majáček umístěn. Tak třeba, že vstupuji do stanice Olomouc hl. n. z bočního vchodu.

 Při stisku tlačítka č. 2 mám k dispozici doplňující informace. Např. pokladny se nalézají vlevo, eskalátory rovně v přímém směru.

Tlačítko č. 3 je známé především pro zrakově znevýhodněné „šotouše“. Tento povel totiž spouští akustické majáčky na vozidlech MHD, ale dnes už i u některých vlaků s informací, co je to za spoj a kam vlastně jede. Akustické majáčky dnes najdeme u spousty vozidel, ale v poslední době se na tuto parádní vychytávku nedá moc spoléhat hlavně u spojů DPMB po instalaci systému RIS II, odmítají některé z majáčků komunikovat s vysílači VPN. Mohou za to především samotní řidiči hlavně mimo Prahu, kteří si v rámci PID, zvuk z majáčků ztlumí, aby je tato zařízení očividně nerušila.

Tento neduh vyřešila novelizace vnitřního předpisu v systému PID, přesněji dokumentu „Standardy kvality PID pro autobusy“, která vstoupila v platnost 1.1.2020. Tato novelizace zeslabování akustických majáčků ve vozidlech zakazuje.

Poslední dobou se tento informační systém prostřednictvím majáčků, začíná vyskytovat i ve vlacích. Např. nové vlaky RegioPanter, které budou dodávány v tomto a příštím roce pro linku P2 z Berouna do Klatov stejně jako v budoucnu ty pro linky S2 a S3 v Jihomoravském kraji, by nám měly říci linku a směr.

Tlačítkem č. 4 mohu aktivovat dveře, stiskem tlačítka č. 5 zvuk semaforů a akustického signálu. U železničních přejezdů se zvukový signál ozývá po dvou cyklech, v Brně mírně zvukově jinak, než ve zbytku republiky.

Také bych se rád zmínil o tlačítku č. 6, kterým aktivujeme až na panely DPMO odjezdové a informační tabule např. v Plzni na hlavním nádraží nebo v Praze a Brně na MHD. Předčítané informace si mohu zastavit tlačítkem č. 5 a při opětovném stisku majáček znovu zapnout.

V Ostravě fungují po svém

Ostrava je v oblasti akustických majáčků velice specifická. Palubní systémy zde mají nastaveny tak, že u všech palubních počítačů EPIS 4OB, jsou informace o číslu spoje a směru jízdy, hlášeny automaticky. Volbu č. 3 u vysílače VPN tím pádem v Ostravě použijete jen v minimálních případech. A to pouze tehdy, pokud se hlášení u vozů DPO, neozve automaticky.

Bohužel v ČR máme v oblasti majáčků (které máme krom Bratislavy a Drážďan jen my) dva extrémy. První představuje Ostrava, kde majáčky hlásí informace sami, takže je nemá cenu aktivovat. Tím druhým extrémem je fakt, že po celé ČR máme spoustu majáčků, které by měly fungovat, jenže nefungují nebo nejsou dostatečně aktualizované.

Pro příklad z praxe uvádím Nádraží Veleslavín. Prostřednictvím majáčků nedovedu vůbec zjistit, že se zde nachází stanoviště pro linky 342, 388 a 389 do Slaného. Tím největším průšvihem ovšem je fakt, že majáčky nalezneme v Praze na vozech tramvají, autobusů, ale ne metra.

Někde překvapí označení v Braillu

Pokud ovládáte Braillovo písmo, uvítáte dostupnost braillských štítků. Pomocí nich mohou být označeny jednotlivé zastávky. Uvést jejich název a v jakém směru se aktuálně nalézáte. V tomhle je nejlepší asi Plzeň. Štítky lze uplatnit i u jednotlivých nástupišť. Snadno zjistím, na které nástupiště zrovna jdu a jaké koleje se nalézají po obou stranách.

Asi nejvíc štítků najdeme na různých tlačítkách ve vozidlech, jako např. tlačítka pro zastavení na znamení, otevření dveří atd. Není tomu tak ovšem vždy. Na vozidlech SOR a Iveco jsou štítky umístěny na vnější straně autobusu, což není příliš vhodné.

I dveře umí vydávat zvuk

Zrakově hendikepovaní cestovatelé rozhodně ocení akustické označení dveří. Konkrétně zvukový signál při otevření, ale-i zavření dveří. Cestující tedy ví, kde se otvírají nebo zavírají dveře. Další důležitou věcí je také akustický systém hlášení, ale ten není zahrnut v bodech pro opatření samostatného cestování, protože tento kanál používají i běžní cestující. Stejný význam mají také reliéfně označená tlačítka, tj., že můžeme nahmatat různě uspořádané šipky značící tlačítka otevření nebo zavření dveří, zastavení na znamení či informování o kočárku ve voze atd.

lepší kontrast a větší písmo potěší

Poslední významný bod zahrnuje opatření pro slabozraké. Těmto lidem je nutné poskytovat velká a srozumitelná sdělení. Nejlepší příklad v této záležitosti představuje nový design orientačních tabulí Správy železnic, které nalezneme např. v Berouně, Kolíně nebo na plzeňském hlavním nádraží. Jde o to, že čím větší písmo, čím větší symboly a informace, tím lépe.

Zahraniční prvky v okolních zemích

  • intuitivnější vodící linie
  • reliéfní štítky
  • haptické mapy budov nebo uzlů
  • braillské označení míst ve vlacích

Intuitivně řešené vodící linie usnadňují orientaci. Jsou 20 cm široké a navzájem propojené tak, aby např. cestujícího s bílou holí dovedly z metra přes halu až na vlak. Vyskytují se třeba ve stanici Wien Hauptbahnhof.

Reliéfní štítky ulehčují orientaci těm, kteří znají klasické písmo, ale v hmatové formě. Těmto lidem dovede tato forma sdělení pomoci víc, než Braillovo písmo. Navíc se takto koncipovaný štítek dá kromě klasického písma v reliéfní podobě, obohatit i o hmatné šipky ukazující směr, včetně různých specifických symbolů nástupišť, metra apod.

Proč haptické mapy? Když už existují orientační plány stanic metra, vlakových nástupišť, letišť a dalších dopravních uzlů, tak proč tyto plány nezprostředkovat i lidem se zrakovým hendikepem. Jde pouze o to, převést klasická schémata do hmatové podoby s reliéfním a braillským písmem.

Taková mapa se může klidně nacházet na zvláštním stojanu, na zdi, ke které vede vodící linie, nebo může jít pouze o malé schéma vedle výtahu. Nicméně brzy snad budeme moudřejší. S velkou pravděpodobností se v této věci blýská na lepší časy, protože 28. ledna Dopravní podnik města Brna zveřejnil informaci,  že na nádraží u Grandu nedaleko sídla DPMB a na hl. nádraží vznikl nový „info-point“, jehož součástí má být i haptická mapa.

V naší republice není běžné, aby jednotlivá místa ve vlacích obsahovala braillská označení. Ovšem národní dopravce ČD má braillské štítky s čísly sedadel ve svých vlacích Pendolino. To je sice hezké, ale podle mě by měla být Braillem opatřena spíše místa, která z rezervačního systému slouží jako „místa pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace“,Tato místa bohužel nejsou v jakémkoli voze. Takže např. nepochopím, proč ve vlacích railjet chybí braillské označení u čtyř míst ve třech vozech jednotky.

A co dělají špatně lidé?

Běžní cestující dělají několik základních chyb. Bohužel velmi často neví, jak vlastně mají zrakově hendikepovaným pomoci. I když se snaží, způsobuje to spíše zbytečné problémy. Ovšem veřejnost za to nemůže. Na vinně je celkově malá osvěta a lidé nejsou dostatečně informováni, jak s osobami s hendikepem komunikovat a jak jim nabídnout pomocnou ruku.

Nemám upřímně rád, když někdo přijde, zatáhne mne za ruku a chce mne někam navádět a já vlastně ani nevím kam. Další věc je, když vás nějaký člověk zatahá za ruku a sdělí vám, že vás převede třeba přes přechod. Ovšem vy neplánujete pokračovat tímto směrem.

Chybí osvěta. To má také za následek, že lidé neznají význam akustických majáčků a vysílačů VPN. Stojíte na nástupišti, autobusové nebo tramvajové zastávce. Spustíte si blízký majáček a posloucháte pro vás podstatné informace. V tu ránu vás obklopí několik čumilů a horlivě se vám snaží pomáhat. Informovat vás o aktuálním směru jízdy či přijíždějících spojích. A ještě se diví, co to zde mluví. Na jednu stranu je hezké, že jsou lidé natolik ochotní, ale na druhou stranu se nenechají odradit ani, když jim vysvětlíte smysl vysílače VPN včetně akustických majáčků.

Největší problém představují lidé stojící na navigačních liniích. Brání vám ve správném směru a vy s tím bohužel nejste schopni nic udělat.

Řidiči, palubní a vlakový personál se snaží někdy pomáhat až příliš. Řidiči by se měli spíše starat, aby akustické majáčky fungovaly a neplnit jejich funkci tím, že budou zrakově hendikepované cestující sami informovat o čísle linky a kam jede.

Poznámka autora

Autor je prakticky nevidomý aktivista v oblasti přístupnosti v dopravě. V roce 2019 se snažil spolupracovat s Metodickým centrem odstraňování bariér SONS ČR, ale spolupráce kvůli neschopnosti a nepružnosti toho, jak jednají lidé z MCOB SONS, je spíše důkazem toho, že by mělo dojít ke změně. Dávám jim za vinu nulovou osvětu, která zapříčinila  problémy v samostatném cestování a chyby v opatřeních.

To ale neznamená, že by si autor nevážil role SONSu jako autority, byť v oblasti bariér se tak nechová a brání v naslouchání jiných hlasů. To ale není nic proti lidem v regionech, kteří pro zlepšení něco dělají.

Mikuláš Kopas

Mikuláš Kopas

Jsem prakticky nevidomý politický analytik, aktivista, dopravní expert a nezávislý odborník na přístupnost v dopravě pro nevidomé. Zajímám se o nové věci a snažím se komentovat a popisovat různé věci v dopravě, které se dějí. Hlavně ty, které jsou důležité pro slabozraké a nevidomé uživatele. Ať už jde o běžné cestující nebo vášnivé cestovatele.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *