Nečtu očima, ale poslechem

Ústní podání příběhů a zpráv bylo ve starověku jedinou možností. Po zavedení písma se zapisovalo na hliněné destičky. V pozdější době se přešlo na pergamen nebo papyrus. Před zavedením knihtisku byly všechny knihy psány ručně. Pro psaní se používali svitky. Ty byly v pozdější době nahrazeny kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem. Tato forma se zachovala do dnešních dnů. Nyní se přesuneme do konce 20. století.

V této době nemají lidi čas nato si sednout, vychutnat si nějaké knižní dílo. Proto vzniká nové odvětví. Já osobně tomu říkám čtení poslechem. 

Co je to audio kniha? 

Původ audio knih můžeme vystopovat v hluboké minulosti. Navazuje totiž na dávnou tradici předčítání. Nicméně v roce 1931 byl v USA spuštěn program, jehož cílem bylo pomáhat nevidomým osobám. O rok později následovalo vydání první namluvené knihy, které se v letech následujících rozšířilo. Popularita audio knih distribuovaných na gramofonových deskách, vzrostla s nástupem magnetofonových kazet. Důvod byl prostý. Kazetový přehrávač se stal součástí každého nově vyrobeného automobilu. Nedůvěra autorů ale byla velká, proto se mnoho dobrých audio knih této doby, nezakládá na tištěné podobě.

V šedesátých letech již můžeme audio knihy najít v knihovnách (především na vinylových deskách), nahrávají se i instruktážní a vzdělávací pořady. V polovině osmdesátých let na americkém trhu, čísla prodejů vzrostla na několik miliard dolarů ročně.

Zatímco hudební fanoušci vzali nový formát [CD] velmi rychle za svůj, posluchači audio knih byli pomalejší. Zlom nastal opět až s montováním nových audio přehrávačů do osobních vozů. Formát se tedy nakonec ujal. S příchodem internetu, širokopásmových technologií, nových komprimovaných audio formátů a přenosných MP3 přehrávačů, se popularita audioknih výrazně zvýšila. Tento růst se odrazil i s nástupem předplatných služeb na audio. 

Audio knihy jsou skvělou pomůckou pro děti, které se učí číst – pomáhají rozvíjet porozumění psanému textu, zarputilé lenochy a zkrátka všechny, kteří nemají času nazbyt. Šetří nejen naše oči, ale právě i čas, který můžeme strávit jakoukoli jinou činností zpříjemněnou právě poslechem mluveného slova.

Jde též o výbornou volbu hlavně pro nevidomé nebo těžce zrakově postižené. Proto vznikla knihovna a tiskárna pro nevidomé. Tu založil Karel Emanuel Macan. Tato instituce se zabývá výrobou braillských knih, reliéfních pohledů, atlasů a kalendářů. Později také i tvorbou audio knih. Pro spoustu lidí jsou audio knihy denním chlebem. Poslouchají je při práci, v autě a při domácích činnostech. 

Audio knihy lze dělit na zkrácené a nezkrácené. Ty nezkrácené knihy jsou doslovné, zatím co ty zkrácené mají text upravený. Obvykle za to může snížení výrobních nákladů a menší časová a finanční náročnost na straně kupujícího. 

Rozhlasové hry: 

Zjednodušeně řečeno, rozhlasové hry jsou zkrácené audio knihy s dramatizací. Obvykle je čte několik herců s přídavkem zvukových efektů. Můžeme je nalézt na stránkách českého rozhlasu.

Už jako malý capart jsem seděl v kuchyni u babičky a poslouchal rádio, ve kterém zrovna běžela rozhlasová hra. Je to, jako byste seděli v divadle. Akorát místo toho sedíte v pohodlí domova a posloucháte rádio. V dnešní době se tyto dramatizace dají stáhnout, nebo poslouchat online. 

E-knihy: 

Znám dost lidí z řad nevidomých, kteří audio knihy nepreferují. Dávají přednost četbě knih elektronických. To probíhá velice jednoduše. Stačí si na některém z preferovaných e-shopů či na speciálním webu knihovny pro zrakově hendikepované, stáhnout, někde nejdříve  zakoupit e-knihu a nahrát ji do mobilního telefonu. Nainstalovat si čtečku e-knih, která podporuje převod textu na řeč. 

Tím pádem se pak z e-knihy vytvoří audio kniha, kdy se o předčítání textu stará  syntetický hlas, který je v dnešní době na docela dobré úrovni. Tuto volbu používám taky proto, že i když je audio knih jako máku, pořád nejsou namluveny ty knihy, které se mi líbí, nebo které bych chtěl. Dokonce i někteří zdraví lidé tuto funkci využívají čím dál častěji.

Preferujete spíše rozhlasové hry, audio knihy nebo e-knihy?

Rozhlasové hry jsem vždy miloval, miluji a milovat budu. Většinou je to dost parádní zážitek. Troufám si napsat, že se to trochu rovná divadelní hře. Protože u „rozhlasovek“ musí být režisér, který musí dokázat posluchačům zprostředkovat zvukově stejný zážitek, který u filmů či pořadů, doplňuje vizuální stránka v TV či na internetu. Celkové zpracování “rozhlasovky” by mělo v lidech podněcovat tu správnou představivost, aby si děj rozhlasové hry mohli vychutnat naplno.

Audio knihy mám hrozně moc rád. Vybírám si je podle toho, kdo je načítal. Už jsem poslouchal tituly, u kterých mi nevyhovoval hlas, nebo podání od člověka, který onu knihu namlouval. Nic proti dané osobě, která dostala onu knihu k načtení. Jen mi prostě k dané knize, příběhu, nebo ději, načitatel/ka nepasoval/a.

Co mi ale u audio knih obzvlášť vadí? Je to bez pochyby hudební předěl na začátku nebo na konci jednotlivé stopy. Proto občas sáhnu po elektronické knize a nechám si ji předčítat čtečkou obrazovky. 

Závěrem: 

Knihy tu s námi jsou, byly a budou. Ať chcete nebo ne, jsou naší součástí, jako cokoliv jiného. Věřte nebo ne, i na knihách se dá vypěstovat závislost. Kniha nám rozšiřuje obzory a slovní zásobu. Můžeme je číst očima, poslechem, nebo rukama. Byl bych moc rád, kdyby se místo konzumování hloupého obsahu v televizi a na YouTube, četly raději knihy.

Já osobně si knih velice vážím. Vážím si autorů, kteří knihy píšou. Vážím si herců, kteří pro nás namlouvají audio knihy. Přiznám se bez mučení, že jsem na knihách tak trošku závislý a čtu dnes a denně. Myslím si ale, že na této závislosti není nic špatného. A jak jste na tom VY? Taky rádi čtete/posloucháte? Nebo na to nemáte čas. Napište nám to dolů do komentářů. 

Zdroje: 

Kniha, CZ Wikipedie

Audio kniha, CZ Wikipedie

Elektronická kniha, CZ Wikipedie

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, CZ Wikipedie

Jan Šimek

Jan Šimek

Mým povoláním a smyslem života je masírovat lidi. Zajímám se o asistivní technologie pro zrakově postižené. Mám úžasného vodícího psa, na kterého nedám dopustit. Mám zbytky zraku ale v normálním životě mi to v ničem nebrání a vedu normální život jako kdokoli jiný. Mým cílem je, aby nás lidi začali brát jako normální lidi a aby pochopili, že to že máme handicap, neznamená že nemůžeme vést normální život.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *