Není hůl jako hůl

Není hůl jako hůl, aneb i s holí, která není bílá, se může zrakově handicapovaný jedinec dočkat pomoci od druhých lidí

   Vždy jsem tak trochu vybočovala z řady většinové společnosti nevidomých lidí. Samozřejmě, že jsem většinu mého života používala klasickou bílou hůl, jakou je možné vidět u osob se zrakovým znevýhodněním. Holí je více druhů, já jsem používala hůl skládací, pětidílnou, nazývá se orientační. Nejdříve jsem používala bílou hůl vyrobenou z hliníku, až o mnoho let později jsem začala používat kompozitovou. Oba materiály mají každý svoje plusy a minusy, hliník je těžší, ale je o něco odolnější, ale mnohdy se hůl v rozloženém stavu zasekla a složit ji, to bylo nadlidské umění. Kompozit je o něco lehčí, lépe se hůl skládá z rozloženého stavu, ale je oproti hliníku křehčí a náchylnější k případnému zlomení. Bílá hůl je neocenitelným pomocníkem a skvělá pomůcka. Je to něco jako prodloužená ruka nevidomé osoby.

Hůl ze dřeva

   Před několika lety jsem s jedním mým kamarádem, který nemá zrakovou absenci, ale je obdařen Aspergerovým syndromem, šla na procházku kolem naší slavné hory Říp. On měl dřevěnou hůl, kterou mu vyrobil a daroval jeho přítel, který je velmi šikovným řezbářem. Tento můj kamarád mi tu svou hůl půjčil a okamžitě jsem ji začala používat stejným způsobem jako by tomu bylo u klasické bílé hole. Byla jsem touto dřevěnou holí naprosto nadšena, byla jsem fascinována. Netrvalo to ani tak dlouho a od již zmíněného řezbáře, jeho přezdívka je Dřevmuž, protože dělá vše ze dřeva, jsem dostala mou vlastní dřevěnou hůl.

Byla vyrobena z jasanu, sahala mi asi po hrudník, tvarem byla trochu do spirály, což způsobil břečťan. Hůl byla tenká a velmi lehká do ruky, tudíž ideální pro každodenní manipulaci.

Okamžitě jsem se s holí sžila a bez jakýchkoli obav jsem ji začala hned používat. Nestačila jsem se divit, jak zajímavé pro lidi to bylo. Často se mi stávalo, že když jsem potřebovala pomoci s nějakou trasou, nemusela jsem se ptát chodců, ale oni mi sami od sebe nabízeli jejich pomoc a v 99 procentech všech případů velmi hezkými slovy komentovali mou hůl.

Bohužel mi nebylo souzeno, abych tuto hůl používala dlouho. Jednoho dne jsem vystupovala z tramvaje a uslyšela jsem velmi nepříjemný zvuk, jako když se něco láme. Když jsem si pak sáhla na hůl, moje domněnka se potvrdila, nějaký chodec mi o ni zakopl a zlomil mi ji. Tenkrát to byla pro mě velmi těžká rána, protože tahle hůl pro mě začala být něčím víc. Není lehké to vysvětlit, ale bílá hůl, a tím nechci popírat její kvalitu, pro mě vždy byla ten základní pomocník, který by mne měl chránit, abych se nepřerazila o první překážku v cestě. Ale s touto dřevěnou holí jsem si začala získávat skutečně vztah doslova přátelský, jako by jste byli s dobrým a spolehlivým přítelem.

Tenkrát se hůl povedlo jejímu tvůrci opravit a moje radost byla veliká. Ale bohužel netrvala dlouho, protože brzy mi tuto hůl opět někdo podobným způsobem nalomil, samozřejmě to bylo pod tím opraveným místem a hůl už nebylo možné dát dohromady. Smířila jsem se tedy těžce s tím, že éra mé dřevěné hole skončila a samozřejmě jsem opět začala používat hůl bílou. Lidé mi samozřejmě, když jsem to potřebovala, také pomáhali, ale byla to tak trochu jiná pomoc. Když jsem měla tu dřevěnou hůl, lidé viděli, že je něco jinak, než jak to znali, byli nadšení, zvídaví a mnohdy velmi humorní. Když jsem měla bílou hůl, lidé mi poskytli pomoc, protože jsem měla bílou hůl, obojí je samozřejmě od nich velmi záslužné, chci jen poukázat na ten rozdíl, který jsem z jejich pomoci cítila.

Hůl jako z Harryho Pottera. Pomáhá, ale i oku lahodí

Jaká byla moje radost, když jsem brzy dostala druhou hůl, taktéž z jasanu, je o něco silnější, než hůl předchozí, ale je rovněž velmi lehká do ruky. Také je její tvar do spirály a v její spodní části je vyřezáno srdce, v případě mé předchozí hole do ní bylo taktéž vyřezáno srdce, ale nacházelo se v její horní části. Tato moje druhá hůl je, troufám si tvrdit, tak trochu uměleckým dílem jejího tvůrce. Ten její spirálovitý tvar inspiroval Dřevmuže a vyřezal do ní otvory, občas větší, jindy menší, což je hezké pro oko a záměrně ty otvory dělají hůl lehčí do ruky.

Do její horní části její tvůrce zakomponoval svisle sklíčko, je to vlastně něco jako skleněný váleček, což je taktéž prý pro oko hezké, když do otvorů v holi zasvítí slunce a pak se odrazí od toho sklíčka. Podobné sklíčko je v holi zakomponováno ještě jedno, o něco níže a tentokrát vodorovně. V některých otvorech hole mám taktéž umístěny velmi malé kamínky různých barev, což dotváří celkový dojem. Dole, kde se hůl dotýká země, se nachází kovový šroub, je to něco jako ochrana hole, aby se stykem s terénem tolik neopotřebovávala.

Tato hůl je dodnes mou společnicí, skutečnou přítelkyní a prožívám s ní naprosto skvělé zážitky. Bylo například nádherné gesto, když jsem tenkrát čekala na tramvaj, příslušný dopravní prostředek přijel, řidič vystoupil a jak mi pomáhal dovnitř, řekl mi jenom, protože víc toho nestihl: 

„Hele, máš krásnou hůl.“

Řidič MHD

Podobně zajímavých, ale i vtipných názorů, jsem slyšela mnoho, že je to hůl jako z Pána prstenů či Harryho Pottera a mnoho, mnoho dalších. Je to sice, uznávám to, dost neobvyklé, že nepoužívám bílou hůl, ale přírodní, každopádně to nic nemění na tom, že i tak se může člověk bez zraku a s takovouto holí dočkat od lidí přátelské pomoci. Od počátku jsem se totiž nebála tuto hůl používat a nikdy jsem neměla důvod jí nevěřit a nikdy mě nezklamala. 

Petra Podrábská

Petra Podrábská

Jsem od narození nevidomá. Mám ráda dobrodružství a snažím se ze života brát jenom to pozitivní. Baví mě překonávat překážky a ukazovat, že jsem navzdory handicapu schopna v rámci mých možností normálně fungovat. Vždy jsem tak trochu vybočovala z řady a některé věci dělám jinak, o to je to vše ale zajímavější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *