Od techniky k masážím

Víte o mně, že jsem obrovský nadšenec do moderních technologií a že mou hlavní pracovní náplní je odstraňovat bariéry, začleňovat hendikepované do standardní společnosti. Dokazovat, že hendikep ať je jakýkoli, není překážkou. Ale už nevíte, že nejsem jen nadšenec do technologií, ale shodou náhod se ze mě stal i masér, kterému se povedlo uchytit ve městě s přibližným počtem 100000 obyvatel, kde je masérů fakt mraky. A to dokonce do takové míry, že jezdí zájemci klidně i z Brna nebo Prahy. Jak to všechno bylo?

Může za to Záchranka

Vše začalo již před čtyřmi lety jednou v létě. Do technologií jsem zabředl natolik, že jsem několik let nevytáhl paty z domu. Veškeré úkony řešeny přes PC a mobilní telefon. Práce bylo dost, ale to mi nestačilo. Školení a nastavování produktů pro zrakově hendikepované byla pořád stejná rutina a jednoduše to chtělo změnu. Začalo to téměř nenápadně. Objevil jsem mobilní aplikaci Záchranka, nainstaloval ji a zjistil, že pro zrakově hendikepované je téměř nepoužitelná, neovladatelná. Více než kdy jindy jsem si začal uvědomovat, že sebekvalitnější technologie nejsou vše. Můžeme mít sice ozvučené PC včetně chytrých mobilních telefonů, které zvládneme ovládat bez očního kontaktu s displejem, jenže to nestačí. Vždy se objeví zádrhel, pokud nevznikne spolupráce i na druhé straně. Na straně vývojářů, kteří pro chytrá zařízení a PC, vytváří podpůrné nástroje, aplikace.

Odečítací funkce v mobilních telefonech ale i v PC toho zvládnou hodně, nicméně občas se jim musí trošku pomoci. To by bylo ovšem na samostatný článek, takže někdy příště.

Mobilní aplikace Záchranka byla teprve v začátcích a tak jsem si řekl, že zkusím kontaktovat jejího tvůrce. Můj nápad se zpřístupněním se mu zalíbil a tak nastala spolupráce, která odstartovala další etapu mé pracovní náplně.

Při zpřístupňování Záchranky jsem si totiž uvědomil jednu věc. Běžná veřejnost bez hendikepu o těchto lidech sice ví, ale jen tak okrajově. Akceptuje tuto komunitu, ale neví o ní téměř nic. Netuší, jak lidé se znevýhodněním vlastně mohou fungovat v pracovní, ale i osobní sféře. Stává se mi několikrát týdně, že při kontaktu s lidmi dostávám otázky: Dokážete si přečíst SMS? Umíte pracovat s PC? Jak se dokážete orientovat a pohybovat se po městě? Jak poznáte oblečení? Jak vlastně píšete na klávesnici? A mnoho dalších podobných dotazů, nad kterými se běžný člověk bez hendikepu vůbec nepozastavuje.

To následně vede k tomu, že kvůli nedostatku znalostí o hendikepovaných ze stran veřejnosti, vzniká mezi hendikepovanými a standardní společností, zbytečně mnoho překážek. Následně i ve vývoji aplikací, protože nikoho nenapadne zakomponovat do vývoje spolupráci s odečítací funkcí, která umožňuje právě zrakově hendikepovaným, efektivně pracovat s moderní technikou bez očního kontaktu.

Záchrankou to začalo, následně postupně přibylo i několik dalších projektů na zpřístupnění. Jejich seznam se nadále rozšiřuje, ale o tom též samostatný článek, pokud by vás to zajímalo.

Podstatné je, že spolupráce s mobilní aplikací Záchranka, se stala odrazovým můstkem k jednoznačnému rozhodnutí. Dokázat veřejnosti, že hendikep zase tak moc neznamená.

Pohled z druhé strany

Záchranka a její ovládání pro zrakově hendikepované, slavilo obrovský úspěch. Věděl jsem, že další projekty budou dříve nebo později následovat. Abych mohl v odstraňování bariér pokračovat co nejlépe, potřeboval jsem získat pohled z druhé strany. Zjistit, jak je veřejnost na lidi s hendikepem připravena a jak s těmito lidmi dokáže spolupracovat. Nenapadlo mě nic lepšího, než udělat experiment.

Přimět veřejnost bez hendikepu, aby to byla ona, kdo naučí něco nového člověka se znevýhodněním. A tak mě poprvé v životě napadlo absolvovat masérský kurz. Ne ovšem v organizaci, která je na zrakově hendikepované uzpůsobena, ale ve firmě, kde mají minimální či žádné zkušenosti s hendikepovanou osobou.

A tak nastalo hledání vhodné organizace. Pokud byste v té době mohli být muškou, poletující v mé blízkosti, myslím, že byste nevycházeli z údivu. Na hromadu e-mailů nikdo vůbec neodepsal. Jinde koktali a snažili se mě přesvědčit, že je to nereálné, ať si vyberu specializovanou organizaci. Na dalších místech zapínali dokonce hlasitý odposlech a nejspíše si říkali, co je to za blázna, který po nich požaduje něco nemyslitelného.

Až nakonec po několika měsících jsem narazil na organizaci, pro kterou byla výzva naučit masážím osobu se zrakovým hendikepem. A právě tady jsem pochopil. Nahlédl jsem za oponu a poznal pohled z druhé strany.

Ze začátku moc nikdo nevěděl, jak se mnou vlastně komunikovat. Veškeré materiály mi byly předávány v papírové formě, což když máte potíže se zrakem, si toho moc nepřečtete. Postupem času se ovšem prolomily ledy. Přišly jsme na způsob, jak kurz zvládnout i včetně výuky masérských postupů a v podstatě všeho i včetně kontrolních testů a závěrečných zkoušek. I v běžné organizaci bez specializace na hendikepované, se ze mě nakonec stal plnohodnotný kvalifikovaný masér. I když to byla dřina, musím uznat, že mě nyní tato práce mnohem víc baví, protože jsem si ji tvrdě vybojoval.

Technologiím se věnuji stále, stále jsou mojí hlavní pracovní činností, ale na masáže nedám taky dopustit. Skvělá odreagovací taktika. Když vás štve něco na technologiích, jdete masírovat a vyčistíte si hlavu. Když už máte plné zuby masáží, řešíte techniku. Tato kombinace je pro mě značka ideál.

Tím, že jsem nadšenec do technologií, jsem ve spolupráci s kolegou Ondrou, dal dohromady digitální řešení postavené na moderních webových stránkách. Komplexní rezervační systém i s upomínkami na blížící se termíny rezervací prostřednictvím SMS či e-mailu, platební branou pro platby kartou, implementace různých benefitů, generování dárkových poukazů, předplatného a mnoho dalšího.

Udělal jsem vše proto, abych si administrativu ohledně masáží co nejvíce zjednodušil a musím uznat, že se nám to fakt povedlo. Nakonec jsem rád, že jsem nezůstal jen u technologií, že umím i masírovat a obě činnosti mohu libovolně střídat.

A nyní to nejpodstatnější. To, že máte nějaký hendikep, vám v ničem nebrání. Jen je potřebné postavit si hlavu, tvrdě si jít za vytyčeným cílem a nedbat na nesouhlasné komentáře od ostatních. Vše jde. Stačí jen chtít a specializované organizace k tomu nepotřebujeme.

Proč se s hendikepem v ničem nepočítá? O tom zkusím napsat další článek.

Důležité odkazy

Můj web masáží

Ondřej Dadok, globální internetová řešení

Záchranka, mobilní aplikace

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *