Od zdravé ke slepé

Bylo mi 42, právě jsem dokončila večerní studium na Obchodní škole v Brně, začala jsem pracovat jako účetní a práce mě opravdu bavila. Mám velké děti, práci a nic mi neschází. Po dvou letech se vyměnilo vedení firmy, ve které jsem pracovala. Byla jsem nucena odejít ne zrovna pěkným způsobem. Práci jsem hledala dlouho a ne a ne najít.

Nakonec jsem přijala obyčejnou práci ve výrobě, kde se pájely a opravovaly desky do televizí a jiné elektroniky. Týden jsem se zaučovala a pájela jen nanečisto. Po týdnu začal ostrý provoz. Pájka nestačila. Aby se jednotlivé spoje lépe roztavili, pomohlo rozpouštědlo, lahvička s Kalafunou. Po dvou hodinách kdy se mi téměř vůbec nedařilo, mi otekl obličej. K tomu ještě vyvstaly problémy s dýcháním a nakonec jsem skončila v nemocnici. Kalafuna způsobila obrovskou alergickou reakci, která bohužel nezůstala bez následků.

Měsíc po téhle zkušenosti, to už jsem tam nepracovala, koukám na televizi a najednou jako by se zvlnil a rozjel obraz do stran. Nedařilo se ani pořádně zaostřit pohled. Doma jsem do všeho narážela a byla jsem úplně na dně. 

Na očním se zjistilo, že mám skvrny na sítnici. Bylo mi oznámeno, že se s tím v současné době nedá nic dělat. Prý to bude už jen horší a horší.

Najednou se mi zhroutil celý svět. Z minuty na minutu máte pocit, že život prostě skončil. Po mnoha nocích, kdy neusnete, honí se vám hlavou jen to jediné. Co bude dál??

Máte mnoho přátel, ale najednou zjistíte, že to není tak úplně pravda. Většina z nich ani nezavolá, nenapíše. Přestanou se k vám hlásit a dělají, že neexistujete. Zůstanou pouze ti opravdoví přátelé, kteří vás mají skutečně rádi.

O tomhle jsem kdysi četla, ale do této chvíle jsem si nedovedla vůbec představit, jak je to frustrující. Najednou jste od zbytku světa úplně izolovaní. Je pouze na každém jak se s tím popasuje, ale vždy je možné najít nový smysl života. A mně se to podařilo.

Časem jsem si našla jiné kamarády i známé, kteří mě berou takovou, jaká jsem. Naučila jsem se chodit s bílou holí, být celkem samostatná.  Proto můžu napsat všem, co prožívají podobné období, aby to nevzdávali a vydrželi. Lidí je všude plno a mají ještě horší postižení, než já a taky se z toho nehroutí. Když se chce, všechno jde, toho se držím a vydávám se na své výlety za poznáním, historií, přírodou a moc mě to baví. 

Hana Vykoukalová

Hana Vykoukalová

Zrakově postižená cestovatelka,kočkomilka,milovnice lesa a dobrého jídla,veselá i upřímná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *