Online distanční výuka v Česku a Kanadě

COVID zamával zcela se vším. I s výukou, která se přesunula jako mnoho dalších profesí též do online prostoru. Pojďme se podívat na příběh slečny Lady, která má s online vzděláváním velké zkušenosti. A to nejen v Česku, ale i v Kanadě, kde momentálně studuje.

Lado, vítejte na portálu GiebNews. Jsem rád, že jste přijala pozvání ke krátkému rozhovoru. Můžete se stručně čtenářům portálu představit a v krátkosti popsat, jak jste se vlastně dostala ke studiu v Kanadě? Zvláště v této náročné COVID době?

Byla jsem delší dobu rozhodnutá, že chci během střední školy studovat v zahraničí.  Přípravě a hledání vhodné střední školy jsem věnovala několik měsíců.  Vše začalo koncem roku 2019, kdy se v Praze konalo představení zahraničních škol, které organizovalo JK Education.  Potom jsem dva měsíce strávila vyplňováním přihlášek, sháněním doporučení, psaním rozhovorů a on-line pohovory s vedením školy.

V únoru roku 2020 jsem dokončila příjímací řízení na prestižní dívčí internátní školu Balmoral Hall School ve Winnipegu, provincii Manitoba, a čekala jsem na výsledek. Tato škola patří mezi nejprestižnější střední školy v Kanadě.  Pamatuji si, že loni začátkem března, kdy začínala v Itálii vlna epidemie, jsem akorát obdržela potvrzení o přijetí. Následně se uzavřely školy a zastavil život v celé České republice. V květnu jsem dostala potvrzení o poskytnutí částečného stipendia. A tak jsem si začala vyřizovat žádost o povolení ke studijnímu pobytu. S ohledem na pandemii Kanada zastavila vyřizování všech žádostí o víza. Když se v červnu otevřely hranice v rámci Evropy, jela jsem do Vídně na pohovor a sejmutí otisků prstů.  Celé léto jsem nedostala od imigračního úřadu žádnou zprávu. Přesto jsem celé prázdniny doufala, že to přece jen nějak vyjde a já budu moci na začátku září odletět.

Koncem srpna jsem však dostala povolení pro online studium a začala jsem tedy školní rok v Kanadě studovat online. V tu chvíli mi moji rodiče doporučili, abych nestudovala pouze kanadskou školu online, ale pokračovala ve studiu i na svém osmiletém gymnáziu.

Tím pádem jsem navštěvovala dvě školy najednou – dopoledne českou prezenční a večer kanadskou online. Obě školy mi vyšly vstříc a já si zkombinovala předměty tak, že celkově jsem měla cca 35 hodin výuky týdně, společně s přípravou to vydalo na cca 1,5 studijního úvazku.

V říjnu se ovšem vyučování v České republice znovu přesunulo do online prostředí a já najednou měla dvě online školy.  To už začalo být hodně náročné.  Koncem října, v Čechách byly zrovna podzimní prázdniny, mi nečekaně přišla schválená žádost od imigračního úřadu.

Měla jsem dva týdny na sbalení věcí. A to v době zavřených obchodů!  Nakonec se mi podařilo 18.listopadu odletět do Kanady. První dva týdny jsem strávila na hotelu v karanténě a 3. prosince jsem poprvé zasedla v lavici v kanadské škole na prezenční výuce. Nutno dodat, že jsem nebyla jedinou zahraniční studentkou, která se účastnila online výuky. Některé studentky stále nemohly odletět, takže vlastně studují on-line od začátku.  

Jak vy sama vnímáte online distanční výuku?

Já osobně jsem se s on-line výukou nějak smířila. V Kanadě, probíhala distanční výuka dva týdny po Vánocích. Co se týče odborné stránky věci a předávání informací, tak pokud je distanční výuka kvalitní, může být skoro stejně přínosná jako prezenční výuka. Problém vnímám v tom, že při online výuce se ztrácí kontakt se spolužáky a upadá tedy ta socializační část školní docházky. Protože do školy jsem chodila nejen kvůli výuce, ale také kvůli svým spolužákům a sociálnímu životu. Myslím si, že distanční výuka dává více zodpovědnosti na žáky, popřípadě jejich rodiče. Online vzdělávání je dost náročné na motivaci, plánování a zodpovědnost. Jako studentka vyššího gymnázia jsem byla už zvyklá na samostudium. Ale nedokážu si představit, jak náročné to musí být pro děti z 1. stupně.

Protože máte zkušenosti s online výukou jak v Česku, tak i v Kanadě, pozorujete v této formě vzdělávání nějaké rozdíly? Máme se od Kanady, co učit nebo je vše téměř totožné?

Největší rozdíl jsem na začátku školního roku vnímala v práci s technikou a její využití. Škola v Kanadě měla velmi dobře zorganizované MS Teams, na které česká škola teprve přecházela. Kanadská škola doslova na dvě kliknutí nabízela obrovské množství zdrojů, pracovních listů a prezentací.  Toto mi v začátcích hodně pomohlo. Další výhodou byly nahrávané hodiny. Já jsem díky relativně příznivému časovému posunu mohla být na skoro všech hodinách online v reálném čase, ale studentky z Číny nebo z Japonska si velkou část hodin pouštěly ze záznamu. A protože k těmto záznamům má přístup celá třída, tak je občas využívám i teď, když potřebuji výklad slyšet znova. A velký rozdíl byl, že alespoň část mé třídy byla ve škole osobně, takže online výuka byla vlastně velmi podobná té prezenční. Poté, co česká škola zvládla přechod na novou platformu je vše podobné a tak mezi svým pražským gymnáziem a kanadskou školou vnímám jen drobné rozdíly.

Studovat v zahraničí to není jen tak. Jak zvládáte jazykovou bariéru?

Nyní už docela dobře. Na začátku školního roku jsem si dělala česko-anglické zápisky, protože jsem neměla dostatečnou slovní zásobu, ale to se po několika dnech zlepšilo, takže od října mám vše pouze v angličtině. Sem tam si někam napíšu překlad nového slovíčka, a to je tak vše. Trochu větší problém mi dělá psaní dlouhých textů a laboratorní protokolů. Přeci jen psát anglicky o fyzice v odborném jazyce není jednoduché. Velký rozdíl vidím v tom, kolik mi to zabere času. Myslím si, že laboratorní protokol v češtině by mi šel mnohem rychleji.  Stejné je to se čtením dlouhých a odborných textů.  Já ten text po chvíli přestanu vnímat, a tak čtu a nemám ponětí co. Nyní po pěti měsících studia již moc jazykovou bariéru nevnímám.

Když se ještě vrátím k online distanční výuce. Myslíte si, že je tato forma udržitelná, nebo studovat online se pořád prostě nedá?

Asi je možné online studovat v nějakých specifických případech v dospělosti, ale pro základní a střední školy minimálně mi to dlouhodobě udržitelné nepřipadá. Před korona virovou krizí se často ve zprávách objevovaly informace, že děti tráví na internetu i dvě, tři atd. hodiny denně. Školní den na střední škole má někdy 7 nebo 8 hodin. Občas to znamená, že student stráví těch 8 hodin na online hodinách anebo během toho času dělá online zadané úkoly, takže stejně kouká do počítače. Navíc online výukou se ztrácí kontakt s vrstevníky, se spolužáky. Podle mě škola plní i roli nějaké socializační instituce, a to v online výuce úplně chybí. A také mi tam hodně chyběla změna prostředí. Najednou ve svém pokoji, spím, učím se, odpočívám a někdy i jím. Dříve jsem se občas chodila učit do kavárny, byla to příjemná změna.

A už vůbec nevím, jaké má distanční výuka dopady na žáky, kteří nejsou tak zdatní v samostudiu. I když se učitelé velmi snaží, a já jim za to děkuji, tak si myslím že online výuka může nahrazovat prezenční výuku pouze po určitou dobu a podle mě by ta doba měla být co nejkratší.

Protože všichni tak nějak bojujeme s koronavirem, nedá mi to se nezeptat. Jaká opatření proti COVID jsou zavedena v Kanadě a jak omezení vnímáte ve srovnání s Českem?

Kanada, konkrétně provincie Manitoba, momentálně rozvolnila opatření. Za celý školní rok zde byli žáci na distanční výuce pouze dva týdny, a to jen ročníky 7-12. Některé školy s velmi vysokým počtem žáků nebo nedostatkem prostoru pro zachování bezpečných rozestupů mají střídavou výuku například rozdělení na liché a sudé dny. Toto se naštěstí Balmoral Hall school netýká a zde byly pouze dva týdny distanční výuky.

V době, kdy byla Manitoba v tzv. režimu „code red“( nejvyššího stupně PES), měli žáci naší školy možnost připojit se na výuku online a rodiny se tedy mohly rozhodnout, jestli své děti pošlou do školy, která provozovala prezenční výuku pro žáky, kteří se jí chtěli účastnit. V této době byly zavřené obchody (mimo potraviny, drogerii, lékárny apod.), restaurace a všechny non-essential služby. Byly však otevřené masáže a fyzioterapie. Obecně Manitoba má v boji s pandemií dobré výsledky, takže byly otevřeny obchody a restaurace, kde smí u jednoho stolu jíst pouze členové jedné domácnosti, a například se otevřela i zoologická zahrada.

A úplně závěrem máte volnou ruku. Co byste našim čtenářům ráda vzkázala a s čím byste se chtěla podělit?

Chtěla bych popřát všem čtenářům hodně nervů a sil, jednou to snad odejít musí. Distanční výuka jde nějak zvládnout, ale chce to hodně disciplíny, energie a motivace. Já držím palce všem studentům, rodičům i učitelům a doufám, že se svět vrátí do normálu co nejdříve.

Lado, děkuji moc za rozhovor a přeji ať se daří ve všem, čemu se věnujete.

Svůj názor na aktuální situaci nám poskytla i matka Lady, paní Linda. Jak celou situaci vnímá? Než se podíváme na pohled Lindy, pojďme si ji stručně představit.

Linda
Linda

Linda Štucbartová je podnikatelka, zakladatelka projektu Česko-izraelského ženského akcelerátoru.  V roce 2018 a 2019 organizovala ženské podnikatelské mise do Izraele. Je členkou výkonné rady Česko-izraelské smíšené obchodní komory  a zároveň vede sekci Věda, výzkum a inovace.  Je rovněž členkou Rady pro komercializaci Univerzity Karlovy a hodnotitelkou Technologické agentury.  Již více než 10 let se věnuje podpoře žen a propojování akademické sféry a businessu.  Jejím nejnovějším koníčkem je projekt Sebevědomé sebeobrany.  

Pohled matky

Dobrý den všem. Jmenuji se Linda Štucbartová a pracuji jako lektorka a expertka na problematiku inovací.

Mohu srovnávat on-line výuku v Čechách a v Kanadě. Zatímco v Kanadě studuje dcera, můj 13ti letý syn studuje v Praze na víceletém gymnázium. 

Jsem ráda, že dcera letos studuje v Kanadě, kde je jí umožněna prezenční docházka.  Nemá to lehké, nemohla přijet domů ani na Vánoce, ani se nemůžeme vidět na Velikonoce.  Do Kanady by jí zpět z České republiky pustili opět po karanténě, za kterou by musela zaplatit cca 3000 CAD.  

Jak je vidět z popisu výše, škola dceru velmi baví.  A jako hrdá matka dodám, že se jí tam velmi daří, většinu testů absolvuje s výsledkem nad 90%.

Z pozice rodiče jsem velmi oceňovala komunikaci školy a kanadské vlády.  Jednoznačně vědí a stále zdůrazňují, že děti patří do škol.  Kanadská škola přijala mnohá hygienická opatření, vč. nemixování věkových skupin, instalace rozestupů mezi lavicemi, oddělená místa plastovými přepážkami atd.  Jako rodiče neustále dostáváme písemnou komunikaci o nutnosti dodržování všech hygienických postupů, včetně známých 3R.  Myslím, že podobné postupy by zvládly snadno zavést i české školy.

Studenti v Kanadě stále nosí roušky, setkávání s dalšími cizími osobami mimo domácnost a školu je povoleno jen výjimečně.  Stále existují omezení v podobě stále zakázaných hodin zpěvu či studentského divadla.  

Můj 13 letý syn studuje na stejném víceletém gymnáziu jako dcera před odjezdem do Kanady. Technické problémy s výukou nevnímám, škola si poradila velmi dobře.  Slavíme první výročí lockdownu.  Za uplynulý školní rok strávil ve škole cca 60 výukových dnů.  Česká republika má nejdelší dobu celkově uzavřených škol v Evropě.

Velmi vnímám synův stesk. Nemůže se vidět s kamarády, nemůže sportovat, nemůže docházet na mimoškolní kroužky. Ačkoliv se učitelé snaží, každé pondělí je čím dál tím těžší. Nyní s nemožností odjet alespoň na chatu či k babičce se nám stírá rozdíl mezi všedním dnem a víkendem. Absolutně nerozumím české vládě, která tuto generaci prostě „obětovala“. Nikde jsem nezaslechla to, že by děti ve školách byly prioritou, na rozdíl od chodu průmyslových závodů. A děti samy toto velmi dobře vnímají.      

S doprovodnými jevy jako je přílišná závislost na on-line hrách či různých herních portálech se budeme jako rodiče potýkat ještě dlouho. Stejně jako s roztříštěnou pozorností. Ale lze se dětem vůbec divit?  Vždyť i my dospělí jsme sami na konci sil… 

A přece existují země, které pandemii zvládly, navzdory tzv. lockdowns.  Otevřené školy byly ovšem v těchto zemích prioritou.  Můžeme se poučit nejen z Kanady, ale i Izraele.  Mám pocit, že v České republice máme potřebu hledat nějakou vlastní cestu…zatím se to nevyplácí.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *