Opatření proti šíření COVID19, stěžují život zrakově hendikepovaným

Nejen pro autisty, ale i pro zrakově hendikepované, představují vládní opatření, nařízené proti šíření nemoci COVID19, nutné zlo a utrpení. Představme si tří zásadní odvětví, která znamenají pro osoby se zrakovým znevýhodněním, obrovský problém.

Nejsem epidemiolog, abych dokázal posoudit účinnost a nutnost některých opatření, které vstoupily v platnost s vyhlášením nouzového stavu a v rámci zákona pro ochranu veřejného zdraví, trvají i po jeho skončení. Nicméně jsem přesvědčen, že některá z nich netrápí jen autisty a lidi, co nechápou, proč musí nosit roušku či si dezinfikovat ruce. Velký dopad mají i na zrakově hendikepované, kterým bez výjimky stěžují život. Nikdo se nad tím dosud nepozastavil, nikdo se nad tím dosud nezamýšlel, což je škoda. Ale jak už bývá v tomhle státě zvykem, na hendikepované se zapomíná. Nejdřív v rámci EET, následně i při opatřeních proti Koronaviru.

Ano, řeknete si, že máme sedět doma, nevycházet a domluvit si asistenci. Jenže jde to vůbec? Ano, odpovídáte správně. Nejde, protože nařízená opatření to vyloženě zakazují. Ano, na první pohled to není vidět, ale ve skutečnosti je to tak. Ale pojďme na to postupně.

Roušky komplikují orientaci a samostatný pohyb

Přišel jsem o zrak. S tím jsem se tak nějak smířil. Ale až do chvíle, kdy padlo nařízení nošení roušek jsem si neuvědomil, jak moc se spoléhám na ostatní smysly, které mám zachovány. A jedním z těchto smyslů je světe div se, sám jsem tomu ještě donedávna nepřikládal žádný význam, čich. Čich, který mi jak jsem před pár týdny zjistil, pomáhá při orientaci v neznámém, ale i známém prostředí.

Zrakově hendikepovaní se při samostatném pohybu orientují na základě různých záchytných bodů. A to jak fyzických, ale i smyslových. Sluchem vnímáme okolí a snažíme se odhadnout, kde se co nalézá. Vnímáme provoz na jízdních komunikacích a podle intenzity slyšitelného provozu odhadujeme, kdy můžeme přejít přes silnici či přechod. Čichem zase monitorujeme místa o kterých víme, že nám mohou usnadnit orientaci.

Typická vůně z kavárny či restaurace nám dokáže napovědět, zda-li jdeme správným směrem. A to třeba už jen proto, že víme, že kolem nějaké restaurace, na cestě do cíle určení musíme projít. Podle čichu ale můžete též odhadnout různé další záchytné body či místa, nad kterými se běžný člověk nepozastavuje. Drogérii, obchod s oděvy, stánek s rychlým občerstvením, trafiku, zatuchlý vzduch čpící ve starých průchodech, průjezdech  nebo vypouštěný ventilátory ze starých sklepů. Vůni linoucí se z lékárny,, prádelny a mnoho dalšího. I tyto čichové stopy nebo-li záchytné body, nám velkou měrou bez zrakové kontroly, dovedou zjednodušit orientaci.

Jenže nyní, jak člověk musí nosit roušky, čich postrádám. Orientaci v terénu mám nesmírně stíženou a častěji bloudím než dřív, protože na čich se nemůžu vůbec spoléhat. Mnohdy tak nevím, kde jsem, ale nakonec zjistím, že se motám po známé trase, protože díky ztrátě čichu nedovedu zamířit tím správným směrem.

Nesahat, nepomáhat

O zrakově hendikepovaných lidech se tvrdí, že mají mnohem vyvinutější hmat. Jenže to v této Koronavirové době neplatí. Je totiž všeobecně známo, že vir COVID, přežije na všem třeba i několik dní. Takže co to znamená? Nesahat, nedotýkat se.

Ale je to vůbec v případě zrakového hendikepu možné? Není. Ať se člověk snaží sebevíc, když člověk nemůže používat zrak, musí se spoléhat alespoň na hmat. Mít rukavice? Nereálné. V rukavicích nemáte potřebný cit, abyste prostřednictvím hmatu dokázali rozeznat strukturu povrchu, rozmístěná tlačítka u vstupních dveří třeba do MHD, dohledat místo k sezení, protože to prázdné sedadlo prostě a jednoduše nevidíte, braillské popisky na tlačítkách ve výtahu, myšlenkou taky nepřečtete. Ne, hmat je důležitý. A i kdybych se měl nakazit tím šikovným COVIDEM, tak hmat budu využívat ať se děje co se děje.

No a když se ztratíte nebo si nevíte rady, kudy jít, lidé z vaší blízkosti vám ani nesmí pomoci. Jednak by porušili rozestup dvou metrů a druhak by mohlo hrozit, že se prostřednictvím doteku, vzájemně nakazíte Koronavirem. Nemám slov. Chápu, že je důležité Koronavir nějakým způsobem zastavit. Ale nařízená opatření brání zrakově hendikepovaným lidem samostatně a smysluplně žít, což je tedy za mě fakt špatně.

Asistence? Ta je tabu

Bývalo normální a přirozené, že když nejen zrakově, ale i jinak hendikepovaný člověk potřeboval, mohl si sjednat asistenci, doprovod. To nyní v době Koronaviru též není možné. Jednalo by se o porušení opatření volného pohybu, čímž by mohlo dojít k šíření nákazy Koronavirem. Příklad za všechny.

Nejmenovaný muž se zrakovým hendikepem, se stará v domácnosti o dítě před školního věku. Je pochopitelné, že některé záležitosti sám nezvládne, zvláště, když na malé dítě nevidí, tak může snadno něco přehlédnout. Chce využít asistence prostřednictvím sociálních služeb. Ovšem zde narazí, protože COVIDOVÁ opatření to jednoznačně zakazují. Muž se tedy musí spoléhat sám na sebe. Samozřejmě někteří sociální pracovníci se ho rozhodnou nenechat na holičkách, protože ví, že pomoc s dítětem potřebuje. Pomáhají mu tajně a riskují ztrátu zaměstnání.

Tak to v době Koronavirové chodí. Na hendikepované lidi se jako vždy zapomnělo a to, že vyhlášená opatření jim znemožní plnohodnotně žít, nikoho nezajímá. Aniž by si to někdo tam na hoře uvědomil, vydanými nařízeními upírá hendikepovaným lidem právo na svobodný a smysluplný život. Takhle by to být nemělo. Občas by se fakt hodilo nad sebou zamyslet. Jenže jak už víme, ti na hoře nepřemýšlí. Nedomýšlí důsledky.

Naštěstí se již realizují rozvolnění jednotlivých opatření a nezbývá než doufat, že brzy se snad vše do jisté míry vrátí do normálu. Nicméně i tak jsem si řekl, že nebude na škodu napsat tento článek, který pojednává o osobních zkušenostech zrakově hendikepovaného člověka, na kterého vládní opatření dopadla plnou silou. A mnohdy i větší, než na běžnou veřejnost.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *