Poprvé ve vzduchu. Zážitek nezkušeného letce

Létání je v dnešní době natolik běžné, jako metro, autobus, vlak a další způsoby pozemní dopravy. Ne o všem pro mě. O létání jsem pouze hodně četl a slyšel, ale do vzduchu jsem se poprvé vydal v loňském roce ve svých dvaceti sedmi letech. Rád bych se zde svěřil se svými zážitky a zkušenostmi zrakově hendikepovaného cestujícího.

Koupě letenky mě málem odradila

Pokud létáte často, koupě letenky pro vás jistě nepředstavuje žádný problém. Víte co dělat, jak postupovat. Naklikáte ji stejně, jako když kupujete jízdenku na vlak. U mě šlo ovšem o nesmírně náročný proces, který mi zabral minimálně dvě hodiny. To možná proto, že to bylo mé poprvé a příští nákup letenky bude snad o něco rychlejší

Proces objednání letenky si brzy osvojíte, což o to. Horší oříšek na rozlousknutí představuje samotný nákup. Hledal jsem dlouho, ale nakonec mi nezbylo nic jiného, než o pomoc s nákupem požádat vidícího člověka. Ne, přístupný systém na objednávání letenek jednoduše neexistuje. Uznávám, že jsem v téhle sféře nováčkem,, ale tato první zkušenost mě již málem od leteckého zážitku odradila. Nikdo zřejmě nepočítá s tím, že zrakově znevýhodnění lidé chtějí také létat a tak dosud přístupnost nákupu letenek, žádná letecká společnost neřeší. 

Je to ovšem nesmírně zajímavé, protože v jednom kroku v rámci objednávky, na mě vyskočila možnost asistence. Po jejím zaškrtnutí vyběhlo několik možností. Zda-li mám potíže s pohybem, jsem nevidomý apod. Takže ve výsledku s létáním hendikepovaných lidí společnosti počítají, ale nebývá to zřejmě tak časté.

Před odletem

Letěl jsem z Brna. Malé útulné letiště, které je pro začínajícího letce plně dostačující. Milý a ochotný personál, který mi vše vysvětlil a umožnil si i prohlédnout odbavovací terminál. Udělal jsem si skvělou představu o tom, co mě čeká.

Jako nadšenec do moderních technologií jsem měl letenku připravenou v mobilu. Stačilo pípnout ke čtečce a mohl jsem se vydat na průchod bezpečnostním rámem. Samotné odbavení proběhlo bez komplikací až na to, že nejsem zvyklý odkládat osobní věci a následně si je vyzvedávat za bezpečnostním rámem. Ale to se poddá.

Čekání na odlet nebylo ničím nadále zajímavé. Stejné, jako když sedíte na nádraží a čekáte na vlakový spoj. Akorát s tím rozdílem, že z letištní budovy nevyjedete na kolejích, ale vyletíte do vzduchu.

Ve vzduchu

Nástup do letadla pro mě představoval úžasný zážitek. Pořád jsem v knihách četl, že kráčíte po nějakých schodech nějakým tunelem. Nedovedl jsem si to vůbec představit až do této chvíle. Ve výsledku jde o železné schody, které jsou bytelné a na horní straně zakončeny prostornou plošinkou. Doléhají těsně k letadlu. Musí tomu tak být, protože samotný vstup se nachází celkem vysoko nad zemí.

Vnitřek letadla připomíná autobus. Úzká ulička, řady sedadel, WC. Jediným rozdílem jsou nesmírně malá čtverhranná okna s průhlednou výplní, která na omak působí zvláštně. Spíše plasticky, než že by to bylo běžné sklo. U každých sedadel naleznete pás na připoutání, stoleček na odkládání věcí a záchranné prvky včetně kyslíkové masky pro případ havárie. A to je vše. Po vstupu do letadla vás vítá letuška. Ukážete jí letenku, ona vás na vede na určené místo. Usadíte se a čekáte na start.

Ten ze začátku připomíná rozjezd autobusu. Není divu. Letadlo se totiž musí dostat od letištního terminálu na letovou dráhu. Chvíli tedy jedete běžnou rychlostí pro pozemní dopravní prostředky, dokud se neocitnete na okraji letové dráhy. Zde zastavíte a v okamžiku, kdy dostanete pokyn z řídící věže k odletu, letadlo razantně zrychlí. Odstředivá síla vás začne tlačit do sedadel. Po krátké době cítíte, jak se letadlo odlepuje od země a následně začnete plynule stoupat do vzduchu. Občas to s vámi zahoupe, klesne, opět stoupne, ale není to nic drastického. Po chvíli jste ve výši několika tisíc kilometrů a vyrážíte na svou leteckou cestu.

Když vzlétnete, pohyb letadla už ani skoro necítíte. Působí to na vás, jako kdybyste jeli autobusem. Až na občasné zhoupnutí, což k létání rozhodně patří. Navíc to umocňuje zážitek z letu alespoň pro nás zrakově znevýhodněné.

Přistání též stojí za pozornost. Letadlo začne postupně klesat a vy si připadáte, jako kdybyste sjížděli z dlouhého kopce. Nejdřív mírně, pak prudčeji. Nejlepším zážitkem je, když se kola podvozku dotknou země, zemská přitažlivost je doslova přilepí k asfaltu a několika tunový stroj klouže po letové dráze. Brzdí, až úplně zastaví. Následně už jen čekáte na přistavení schůdků, rozloučíte se s letuškou a vyrážíte poznávat novou, dosud neprobádanou destinaci. Při přistání rozhodně netleskejte pilotům a kapitánovi. V dnešní době to již není tradicí. Bohužel se najde dost těch, kteří se tímto způsobem uklidňují, že doletěli v pořádku do cílové destinace.

Pokud letíte v rámci EU, odbavovací kontrolu absolvujete pouze při nástupu do letadla. Výstup je již volný bez celních kontrol a odbavení. Mimo EU je tomu však ovšem jinak a v těchto případech procházíte kontrolou v obou případech.

Asistence v případě hendikepovaných

Máte-li nějaký druh znevýhodnění, můžete si požádat na letišti o asistenci personál. Odbaví vás zvlášť a vyloženě vám pomohou rovnou až do letadla. Před ostatními cestujícími máte přednost v tom, že nastupujete jako první, ale zase vystupujete jako poslední pasažér. Letuška je o vašem hendikepu informována.

Nepříjemné je, že ne všichni asistenti ovládají světový jazyk angličtinu. Konkrétně se mi to stalo v Itálii, kde jsem se s asistentem měl velký problém dorozumět. Na asistenci je také nepříjemné, že když cestujete se skupinkou známých, jste od nich odděleni až do setkání v letadle. Asistenci bych si po této zkušenosti objednal pouze tehdy, kdybych někam letěl sám. Se skupinkou známých vidících lidí, to dle mého názoru není ani tak potřeba. Snad jen na odbavení, abych se nemusel mačkat v dlouhé frontě pasažérů, se asistence může hodit.

Vím, že i v komunitě zrakově znevýhodněných lidí, je pár zkušených cestovatelů a letců. Věřím, že tito experti, co létají několikrát do roka, rádi sdělí své zážitky a zkušenosti, kterých mají rozhodně více než já. A třeba poradí, jak si bez zrakové kontroly objednávat letenky. Protože nepřístupné objednávkové systémy, mě nesmírně zklamaly. Nicméně i tak jsem byl z prvního letu velice nadšen a rozhodně plánuji létání zopakovat.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *