Poznej mě blíže, rozhovor s Marií Zemanovou

„Kavárna je pro mě útočištěm v každé situaci.“

Marie

Poznej mě blíže…! To je nová rubrika Tomáše Kadlece, která se vám bude snažit přiblížit pravý pohled na jedince se zrakovým handicapem. Tito lidé jsou omezení svým zrakem, ale přesto se snaží žít naplno a být prospěšní v tom, co je zároveň baví a naplňuje. Proto se pohodlně usaďte a poznejte dnešního hosta, který odstartoval tuto rubriku.

Narodila se předčasně a proto jí zrakový handicap provází od samotného počátku. Je vedena jako slabozraká a její stav se rapidně zhoršil před deseti lety. Vždy se živila jako autorka zajímavých článků a ani dnes tomu není jinak. Nyní pracuje jako redaktorka pro internetový časopis Inspirante a zároveň jako Návštěvník pro službu Návštěvy Potmě neziskové organizace Spolu s vámi.

Dnešní host je milý, zábavný a s chutí se sebezdokonalovat. Jmenuje se Marie Zemanová, a je mojí bývalou kolegyní. Chcete ji poznat? Tak jdeme na to.

Přeji ti hezký den Marie a děkuju ti za ochotu zprostředkovat tento rozhovor. Mohla bys našim čtenářům něco málo do začátku o sobě říct?

Není vůbec zač Tomáši a ráda jsem si udělala trošku času. Jmenuji se Marie Zemanová a jsem ročník 1973, tudíž mi je 46 let. Bydlím ve Slaném, což je někdejší královské město v okrese Kladno asi 35 kilometrů od Prahy. Na Univerzitě Karlově jsem vystudovala žurnalistiku a mediální studia. Jak už jsi zmínil v úvodu, pracuji jako redaktorka magazínu Inspirante a pracuji i pro Návštěvy Potmě. 

Jako novinářka se živím téměř 25 let. Přes dva roky jsem správcem facebookové stránky Za-Zrak, která je mým osobním blogem a zároveň i portálem témat, která mne oslovila.

To je pro mě úplně nová informace. Vždycky jsem si myslel, že jsi přímo z Prahy. A co děláš ráda ve svém volném čase, když zrovna nepracuješ?

Vyloženě nemám konkrétní koníček a ráda věci, kterými se dokážu zabavit, obměňuji. Nejvíce času trávím v kavárně a to v mnoha situacích. Nejen že si tam chodím popovídat s přáteli, ale dokážu si do ní zajít i sama, píšu tady texty raději, než u sebe doma. Také se ráda procházím v přírodě a moc ráda si zajdu zaplavat. Spoustu času věnuji čtení knih, kde nemám vyloženě oblíbený žánr.

Evidentně jsi velmi aktivní člověk. Zajdeš si i na nějakou kulturní akci?

Občas navštívím i nějakou tu muziku nebo si zajdu do divadla. Ráda také jednou za čas navštívím promítání filmu v kině. Když sedím ve správné vzdálenosti, vidím na plátno a můžu si promítání užít.

Službu Návštěvy Potmě ale nelze provozovat z kavárny. Mohla bys nám říct, co vlastně tato práce obnáší a nabízí? 

Samozřejmě! V roli návštěvníka docházím na návštěvy za seniory do zařízení i domovů. Setkáváme se na základě společných zájmů tak, aby měli chuť a elán do života. Jako novinářka jsem zvyklá poslouchat hodiny a hodiny. Proto si společně povídáme a vzpomínáme na časy dávno minulé, nebo procvičujeme paměť u společenských her. Takto  s klienty trávím pravidelně několik hodin každý týden.

Tak tohle je velmi zajímavé. A v kterých městech zmiňované seniory navštěvuješ?

Každý návštěvník má na starosti lokalitu, která je mu nejblíže. Proto moje klienti se nachází ve městech Praha a Slaný.

Zmínila jsi, že už téměř 25 let pracuješ jako novinářka. Mohla bys nám říci, kde například jsi působila?

Už při vysoké škole jsem začala pracovat v České televizi, kde to bylo super. Bylo to na začátku devadesátých let a v tomto kolektivu jsem se cítila moc hezky, protože nám bylo 20 a šéfům 30 let. Také jsem psala články pro iDNES a přes deset let jsem pracovala ve vydavatelství Economia. Dále jsem prošla časopisem Zora – určeném pro nevidomé a slabozraké čtenáře.

Tak to byl opravdu slušný začátek. Pamatuješ si na čas, kdy tě napadla myšlenka být novinářkou?

Popravdě jsem se k tomu dostala čistě náhodou. Vždy mě bavily knihy a představovala jsem si, že budu pracovat v nakladatelství. Proto jsem začala studovat češtinu. U té jsem ale dlouho nezůstala. Šla jsem na Fakultu sociálních věd na obor Nakladatelství. Ten ale z ničeho nic zrušili a tak jsem šla na žurnalistiku. Chytlo mne to ale a stala jsem se novinářkou.

Docela by mě zajímaly tvoje začátky v prostorové orientaci s bílou holí. Jak jsi se s ní dokázala smířit a kdy jsi ji začala používat?

Moc zajímavá otázka. Dříve jsem s sebou nosila signalizační hůl, kterou jsem moc často nevytahovala a snažila se na sebe neupozorňovat. Od roku 2014 jsem nastoupila do kurzu prostorové orientace, když už to začalo být nezbytné a začala jsem používat orientační hůl. Smířit jsem se s tím musela i když to bylo těžké.

Podle tvého hlasu usuzuji, že není všechno v naprostém pořádku. Je nějaký problém ohledně orientace s bílou holí?

Jedna věc mě rozhodně trápí. Vždy jsem měla ráda svojí anonymitu. Díky bílé holi jsem toto ztratila a lidé mě poznávají. Samozřejmě je to fajn, když jsou i za mne obezřetní, ale na druhou stránku mi vadí, když mi oznámí, že mě znají. Já je samozřejmě nepoznávám, protože je nevidím. Být středem pozornosti mi tedy občas vadí, ale bílou hůl už používám zcela rutinně a bez ní bych se cítila hodně nejistá.

Jako člověk se zrakovým handicapem tě moc dobře chápu. Je nějaká věc, která tě těší a na co jsi hrdá?

Teda! Ty jsi si na mě připravil otázky. Rozhodně mě těší moje houževnatost a urputnost. Sice to moje okolí občas dokáže rozčilovat, ale mě to vede kupředu. Mám ráda vlastní vývoj a progres, kdy se snažím učit novým věcem a to mě těší.

Tak to je dobře a pomalu se blížíme ke konci. Chtěla bys našim čtenářům něco vzkázat?

Tak to každopádně. Na portálu píšou lidé, kteří mají co předat a žijí nekonvenční životy. Každý článek je nějakým způsobem zajímavý a stojí za to si ho přečíst. Portál je unikátní a v této míře nic podobného nenajdete. Proto samozřejmě doporučuji!

Za všechny redaktory portálu GiebNews ti děkuji za tvůj čas a skvělý rozhovor. Přeji ti spoustu čtenářů pro tvé články a hodně štěstí v tom, co vykonáváš. Měj se hezky!

Není vůbec za co a také hodně štěstí všem redaktorům, kteří píšou na tuto stránku. Hezký den!

Líbil se vám tento rozhovor a chtěli byste podobný s konkrétním  člověkem? Napište nám vaše nápady do komentářů a třeba zrovna váš bude našim dalším hostem.

Omrkněte také

Magazín Inspirante/

Zazrak, FB stránka

Tomáš Kadlec

Tomáš Kadlec

O zrak přišel ve dvaceti letech. Tím pádem dokáže porovnat obě strany. Jak vidících, tak zrakově postižených. Po boku mu kráčí nedílný společník vodící Pes Uno a společně uvádí zrakový hendikep na pravou míru. Dokazují, že mít znevýhodnění, neznamená ztratit právo na plnohodnotný a efektivní život. A to jak na osobní, tak i profesní bázi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *