Rozhovor s Dominikem, nevidomým nadšencem do dopravy včetně MHD

Každý máme nějakého toho koníčka, zálibu, která je naší srdcovou záležitostí. Konkrétně Dominika už od dětství baví dopravní prostředky MHD. Autobusy, trolejbusy, vlaky, tramvaje (šalyny) jak se říká v Brně.

Na tom by nebylo ani nic tak zvláštního, kdyby Dominik nebyl zcela nevidomý. Nemůže obdivovat design těchto dopravních prostředků či kochat se tím, jak ladně proplouvají městy. Bude to určitě v něčem jiném. Jenže v čem? Co nevidomého člověka může takto okouzlit v oblasti MHD? Sám nevím. Proto zde vítám Dominika, který nám vše osvětlí v krátkém rozhovoru.

Jak se stalo, že ses zamiloval zrovna do dopravních prostředků?

Zamiloval je silné slovo. Spíše bych řekl, že jsem si dopravní prostředky oblíbil. Mám rád všechno co jezdí, vrčí a dělá randál.

O čem je tento tvůj koníček? Co tě na dopravních prostředcích baví?

Pozorovat každodenní cvrkot jak se autobusy míjí, šaliny zvoní, vlaky troubí a vše si žije tak nějak svým životem.

Zájezdový autobus
Zájezdový autobus

To zní vskutku zajímavě. Ale nedá mi to se nezeptat, jak můžeš tebou zmiňovaný cvrkot dopravy pozorovat vzhledem k tvému zrakovému znevýhodnění?

Budeš se divit, ale na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď. Vlak má to kouzlo, že stačí poslouchat pouhým uchem lomoz kolejnice. A to neplatí jen u vlaků, ale u všech dopravních prostředků, které jezdí po kolejích. Jenom na základě zvuku dovedu rozeznat typ daného vozu a značky.

Necháváš si tuto zálibu jen pro sebe nebo o tobě všeobecně okolí ví, že jsi nadšenec do dopravních prostředků? Pokud tomu tak je, jak to přijímá?

S tímto svým koníčkem se nijak netajím. Okolí o mně ví, že jsem v podstatě blázen do dopravních prostředků. Dokážu jimi trávit i 14 hodin denně. Např. sedět v autobuse a naslouchat uklidňujícím tónům motorů.

Uff. To bych asi nedokázal. Ale každý máme jiné záliby, takže tě naprosto chápu. Prozradíš čtenářům nejlepší zážitek s dopravními prostředky? Jakýkoli.

Měl jsem možnost si vyzkoušet můj oblíbený typ autobusu. Též se podívat na stanoviště lokomotivy Plecháč / 242.

Věřím, že pro fandu dopravy to musel být vskutku jedinečný zážitek. Promiň, že já to nedovedu tak ocenit. A nyní. Znáš a komunikuješ s řidiči? Jak tě berou?

S řidiči komunikuji každodenně. Berou mě jako sobě rovného a vůbec jim nevadí povídat si se mnou o dopravě, ale i jiných tématech různého zaměření.

Jsi pouze aktivním fanouškem a nadšencem do dopravních prostředků nebo se i nějak zapojuješ do dění v rámci dopravního podniku města Brna či Tišnova, kde žiješ?

Být pouhým fanouškem to by nebylo to pravé ořechové. Když mám možnost, ochotně se zapojuji i do dopravních aktivit ČSAD Tišnov.

Vím o tobě, že jsi zcela nevidomý. Řekni mi, jak v takovém případě víš, kam nastupuješ? Jak určíš číslo spoje a směr jízdy?

Vím, jaký typ autobusu jezdí na dané lince. Podle toho dokážu poznat správný směr. Pokud tápu, zeptám se buď lidí v okolí nebo přímo řidiče.

Někde jsem četl, že existuje speciální zařízení, které doslova rozmluví šalinu či autobus. Z reproduktoru na soupravě se ozve číslo spoje a směr jízdy. Znáš tuhle vychytávku a můžeš mi o ní prozradit víc?

Ano tuto vychytávku znám, ale v současnosti se k ní nebudu detailně vyjadřovat. To hlavně proto, že v poslední době se na ni v dopravním podniku města Brna, nedá spoléhat. Odmítá spolupracovat s novým řídícím systémem ve vozech.

Jak kontroluješ jednotlivé zastávky a jak víš, že máš vystoupit, když nemůžeš vnímat okolí za oknem zrakem?

Pokud na dané trase jezdím často, dovedu odhadnout, kde mám vystoupit snad na základě instinktu. Když tápu, sleduji trasu přes speciální aplikaci. Skvělým pomocníkem jsou i hlášení zastávek přímo ve voze.

Existují nějaká speciální místa, která jsou v dopravních prostředcích vyhrazena pro hendikepovanou osobu. Která to jsou?

Tato místa se nalézají ve přední části vozu. Vedle dveří nebo přímo za kabinou řidiče. Ve specifických případech především u meziměstských autobusových spojů, jsou tato místa pro hendikepované nesprávně rozmístěna. Naleznete je poblíž zadních dveří či vyloženě v zadní části vozidla. Což je skutečně nešikovné.
/

Proč v Brně nejezdí obyčejná tramvaj, ale šalina?

Šalina vznikla spojením dvou německých slov. Není to nic zvláštního, protože v Brně se v dřívějších dobách prolínala Němčina s Češtinou a tak se stalo, že některá slova známá pouze v Brně a jeho blízkém okolí, pochází z Němčiny. Konkrétně šalina je počeštění německého slovního spojení elektrishe Linie. Brno je jediným městem na světě, kde mají šaliny a šalin karty.

Co bys rád řekl závěrem čtenářům tohoto portálu? Typ, doporučení? Je to na tobě.

Pokud se setkáte se zrakově hendikepovaným člověkem, neváhejte ho oslovit a dotázat se, jestli nepotřebuje pomoc. A tobě Kájo přeji hodně štěstí a ať se ti s tímto projektem vede. Budu se těšit na viděnou u některého z dalších článků či rozhovorů v rámci portálu GiebNews.

Musím uznat, že tento rozhovor byl nesmírně zajímavý a já osobně se dověděl řadu podstatných a užitečných informací. Mnohokrát ti Dominiku děkuji, že sis na nás udělal čas a přeji ti v tvé zálibě týkající se dopravy, hodně úspěchů.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *