Rozhovor s Pavlem, nevidomým poetou a hudebním umělcem

Pavel je nevidomý poeta, blogger, ale i hudební skladatel. Řídí dokonce vlastní studio, kde tvoří skutečné skvosty na poli hudby. Protože mě velice Pavlova tvorba zaujala, rozhodl jsem se ho mírně vyzpovídat a přinést vám s Pavlem exkluzivní rozhovor. Tak se pohodlně usaďte a začínáme.

Pavle, vítej na portálu GiebNews. Můžeš se čtenářům do začátku stručně představit? V pár větách.

Moc děkuji za pozvání na portál GiebNews, je to pro mě milé zpestření. Jmenuji se Pavel Vlček. Narodil jsem se v roce 1993, o něco dřív a tak se stalo, že po pobytu v inkubátoru jsem přišel o zrak. Chodil jsem ale do běžné mateřské školky, vystudoval jsem základní školu profesora Vejdovského, toho času ještě v Litovli a pak jsem se dal na umělecké činnosti, nastoupil jsem na konzervatoř pro nevidomé Jana Deyla.

Vím o tobě, že jsi už od základní školy tíhl k hudbě, psaní různorodých textů a básniček. Kdy nastal ten zlom věnovat se těmto činnostem naplno?

Nikdy jsem úplně netoužil věnovat se hudbě na profesionální úrovni, zlomilo se to až ve chvíli, kdy jsem si osahal akordeon, bylo to někdy při nástupu na druhý stupeň základní školy. Tam jsem také začal psát své první verše a už jsem u toho zůstal a doufám, že u toho ještě hodně dlouho zůstanu, i když poezie a vážná hudba se dnes už moc nenosí.

Četl jsem tvoji nově vydanou básnickou sbírku S nádechem pozitiva. Básničky jsou opravdu moc hezké. Kde chodíš na takové úžasné inspirace a témata?

Jsem rád, že se líbila, díky moc. A teď k otázce. Musím se přiznat, že to je opravdu velmi těžká otázka. Většinou mám to štěstí, že nemusím přemýšlet o tom, co chci psát. Sednu si k počítači, pustím textový procesor, položím prsty na klávesnici, vybavím si první slovo a podle něj odvíjím text. Název většinou vymýšlím až, když je báseň napsaná. Výjimku dělám až nyní, kdy dopisuji svoji čtvrtou a tentokrát velmi obsáhlou básnickou sbírku, u které jsem zvolil zcela jiný styl poezie.

Proč vlastní hudební studio?

Po nahrávacím studiu jsem toužil od nástupu na střední školu. Chtěl jsem mít svůj vlastní prostor pro své kreace, ale i pro kreace ostatních handicapovaných umělců. Mé studio je otevřené jak zrakově postiženým, tak vozíčkářům i lidem s poruchami motoriky, momentálně je provozované v paneláku, v bytě s vyhrazenou místností pro nahrávání. Ale někde a nějak se začít musí.

Zařídit si takové studio, to musí být celkem dost nákladné. Jak sis poradil se základním kapitálem na rozjezd?

Začal jsem téměř s nulou. Opravdu, neměl jsem naspořeno tolik, aby to pokrylo ani základní vybavení. Musel jsem si tedy poradit tak, že jsem ve studentských letech odkládal každou volnou korunu z invalidního důchodu na spořící účet k částce, která na něm již byla naspořená rodiči. Bylo to v době, kdy úroky ještě běžně přesahovaly 1,5% p.a, takže to ještě tak nějak šlo. Vzpomínám si, že mým prvním zařízením ve studiu byla klaviatura jejíž název si už ani nepamatuji a MacBook Air, který odešel do křemíkového nebe teprve loni, vydržel neuvěřitelných 8 let a to je na to, jak byl zatěžovaný, opravdu hodně. Klaviatura ještě funguje dodnes.

Dalo by se říci, že svojí činností boříš mýty o hendikepovaných?

Přiznám se, že to nedokážu posoudit, ale snažím se o to, aby i handicapovaní umělci dostali svoji příležitost se ukázat a uplatnit a to nejen v rámci akcí pro tento účel pořádaných.

Čeho bys rád při své práci nebo možná by se dalo říci i tvém koníčku, dosáhl? Co plánuješ?

Rád bych vybudoval stabilní nahrávací společnost s vydavatelstvím, která bude otevřená všem handicapovaným umělcům bez rozdílu, současně však také široké veřejnosti. Pro tento cíl je ale velmi obtížné zajistit financování, přecejen málokdo mé iniciativě věří a já sám si uvědomuji, že takový cíl se pohybuje v řádu několika milionů korun. Navíc konkurence je na tomto trhu obrovská. Škoda jen, že mé iniciativě lidé moc nevěří jen proto, že jsem postižený. Do konce roku ještě plánuji vydat jednu básnickou sbírku a dvě audioknihy z manželčiny a mé dílny.

Je o tvoji tvorbu zájem? Jaké úspěchy si můžeš s hrdostí připsat na zeď slávy?

Já za svůj největší úspěch považuji to, že se mi podařilo zlomit alespoň jedno nakladatelství a hudební vydavatelství, až do roku 2016 mi nikdo nechtěl vydat ani jednu eknihu a až do roku 2018 mi nebylo dopřáno vydat ani hudbu. Naštěstí se mi podařilo najít ty správné vydavatele a nakladatele a já jim za jejich přístup děkuji a moc si spolupráce se Supraphonem a Ebohémem (Jiné knihy) vážím. Když jsem žádal o vydání eknihy na jiných portálech, většinou se mi dostalo odpovědi, že tvorba nevidomých je jiná, nebo v jednom případě i dokonce z jiného světa a že proto ji nemohou vydat. A to si ji nikdo ani nečetl, vždy jsem jen poslal obecný dotaz, kde jsem uvedl, že jsem nevidomý a jestli by mi vydali poezii. S hudbou to tak složité nebylo, tam byla největší bariéra přístupnost online portálů a nebo nevýhodné podmínky prodeje.

Co bys rád závěrem vzkázal čtenářům portálu?

Aby byli zdrávi a aby se na tento úžasný portál se skvělou myšlenkou rádi vraceli a aby jim obsah zde uveřejňován dával smysl, radost a možná i poučení.

Pavle, mockrát děkuji za rozhovor. Pro mě byl velice přínosný a věřím, že pro čtenáře též. Přeji ti ať se ti nadále daří.

Díky moc za pozvání a ať se daří.

Ukázka Pavlovi tvorby

Pavel byl natolik ochotný, že se rozhodl se čtenáři portálu GiebNews podělit i o svoji tvorbu. Zde máte ukázku jeho skladatelského hudebního umění.

Skladba na Youtube

Pavlův osobní web

Studio hudba a audio Pavel Vlček

Vydané eknihy

Vydaná hudební alba

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

1 komentář: „Rozhovor s Pavlem, nevidomým poetou a hudebním umělcem

  • Profilový obrázek
    25. 1. 2020 (15:05)
    Permalink

    Pavla i jeho manželku znám. Nutno podotknout, že jsem se ve svém životě nesetkala s tak úžasnými lidmi. Je skvělé, jak si navzájem pomáhají a podporují se. Obdivuji Pavla jak vše bravurně zvládá a nemám na mysli jen to, že jde odhodlaně za svými sny. Můj obdiv mu patří také za to s jakou láskou pečuje o svou manželku, která má mnohem náročnější handicap. Mnohý zdravý manžel by se od něj měl co učit. Držím jim oběma pěsti , aby se jim dařilo jak na profesní dráze tak hlavně na společné cestě života. Marie Miziová

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *