Sdílené koloběžky komplikují pohyb po městech

Sdílení dopravních prostředků je čím dál populárnějším. Začalo to auty, následovala elektrická vozítka a nyní jsou v oblibě elektrokoloběžky či běžné koloběžky. Na jednu stranu je skvělé, že si tímto způsobem můžete urychlit dopravu po městě v podstatě za pár korun, ale na tu druhou, mohou sdílené dopravní prostředky způsobovat zbytečné komplikace pro chodce, ale i osoby s hendikepem.

Klíč představuje mobilní aplikace. Jejím prostřednictvím využíváte tento nový trend ve sdílené dopravě. Nainstalujete si ji do chytrého mobilního telefonu, vytvoříte si uživatelský účet, nahrajete platební kartu a můžete začít. Na mapce vyhledáte vhodný dopravní prostředek, jednoduše si ho vezmete, zahájíte jízdu přes aplikaci a vyrážíte na cesty. Dorazíte do cíle, ukončíte jízdu, zaplatíte, vyfotíte, kde se nyní vámi použitý dopravní prostředek nalézá pro další zájemce, pohodíte ho kam vás zrovna napadne a jdete svou cestou.

Žádné parkovací doky, žádné stojany, žádná pevně stanovená pravidla

Původně jsem se domníval, že tato sdílená doprava má určitá pravidla, která se musí dodržovat. Až praxe mě naučila, že tomu tak v žádném případě není. Má vize, kdy jsem předpokládal rozmístění nějakých parkovacích stání či stojanů vzala za své, když jsem při svých cestách narazil na bez ladu a skladu povalující se koloběžky jednoduše kdekoli, třeba pohozené uprostřed chodníku či přímo před vstupem na přechod na reliéfní dlažbě. Pokud jsou koloběžky opřené o zeď, bez obav se jim lze vyhnout. Ale když je někdo jen tak bez přemýšlení pohodí na chodník, bývá to celkem problém. Zvláště, když je chodník úzký a tak tak se na něj vejdou dva lidi.

Pokud nemáte zrakový hendikep a můžete se spoléhat na zrak, nijak zvlášť tuto záležitost neřešíte. Jednoduše se koloběžce vyhnete a pokračujete dál svou cestou. Jenže když jdete s bílou holí a koloběžka není u zdi či v nějakém stojánku, ale jen tak leží na chodníku, holí jí tak tak zaregistrujete. Spíše o ni dřív zakopnete. A pokud kráčíte svižnou chůzí, což pro většinu lidí se zrakovým hendikepem není problém zvláště, když cestu znají, můžete si způsobit celkem dost ošklivé zranění. A to jen proto, že někteří lidé jednoduše nepřemýšlí a umístí koloběžku do cesty místo, aby ji ponechaly stranou mimo chodník na viditelném místě pro případné další zájemce.

Tyto sdílené dopravní prostředky nemají pevný řád a pravidla. Dokonce ani ministerstvo dopravy se nemůže shodnout na tom, jak situaci řešit, protože není jasné, do jaké kategorie koloběžky řadit a jak je v dopravě klasifikovat. Někdo tvrdí, že se jedná o stejný prostředek jako kolo, v případě elektrokoloběžek dokonce i motorové vozidlo a že by neměly koloběžky na chodnících co dělat. Jenže jak to doopravdy je, to nikdo ve skutečnosti neví. Ani žádný zákon vymezující pravidla používání koloběžek, v podstatě napevno neexistuje.

Mohl bych zde na tohle téma spekulovat dlouho, ale myslím, že vše podstatné již bylo řečeno. Závěrem chci apelovat na uživatele sdílených koloběžek, aby při jejich parkování využívali zdravý rozum. Buďte té dobroty a nestěžujte chodcům život. Nepohazujte koloběžky kam vás zrovna napadne a při jejich parkování trošku přemýšlejte. Umísťujte je na viditelná zřetelně označovaná místa, ale nepohazujte je doprostřed chodníků či cest pro pěší. Myslete na to, že zrakově hendikepovaný člověk si koloběžky ležící na zemi téměř nevšimne a vlivem neopatrnosti někoho z vás, přijde ke zbytečnému zranění.

Lidé s hendikepem bojují denně s řadou bariér, se kterými se musí nějak poprat. Ať už jde o různé stavební práce, lešení, výkopy či nevhodně umístěný odpadkový koš, lavičku či stojan na kola. Existuje mnoho bariér, které nelze jen tak odstranit a je nutné naučit se s nimi žít. To u koloběžek neplatí. Pokud zapojíte zdravý rozum a při jejich parkování budete trošku přemýšlet, nemusí koloběžky představovat bariéry pro hendikepované vůbec. Spíše bariéry minimalizujme a odstraňujme společně. Netvořme další.

Jak to vidí nevidomý Vašek Toul?

Protože patřím mezi úplně osleplé až od pozdějšího věku, dokážu si představit reakce na překážky z obou úhlů pohledu. Mezi nevidomými je řada lidí, kteří nevidí od narození a kteří chodí docela rychle jen s holí. Právě pro ně může být odložený předmět největší překážkou, protože se předmět (kolo, koloběžka, stojan) nedotýká celou plochou země, pak se může velmi snadno stát, že se nedotknou holí předmětu a narazí nohou nebo rukou, odřeniny vem čert, ale třeba o takový stojan na kola nebo reklamu, která je při zemi, se dá docela obstojně při pádu zlomit ruka nebo vyvrtnout kotník.

Navíc se tak člověk může dostat do nepříjemné situace v dopravním provozu, kdy se nemůže vejít na chodník, pak vadí i špatně zaparkovaná auta, u kterých není dostatečný prostor na obcházení.

Holí se dá ověřit prostor mezi autem a zdí, přecejen se jedná o předmět s vyšší výškou, což je další důvod, který u koloběžek a kol odložených kdekoli pravděpodobně nenastane, o to pravděpodobnější je střet nohou chodce s předmětem.

Já osobně tyto situace příliš často neřeším, protože mě vodicí pes většinou odvádí pryč nebo do mezery mezi auty a věcmi tak, abych se všude vešel.

Nicméně ani pes nemusí vyhodnotit nebezpečí správně, stalo se mi jednou na pěší zóně v Brně, že u opravovaného domu byl plot uzavřený jen z jedné strany a uvnitř stála velká dodávka a pes mě obváděl okolo dodávky, dovedl mě k zrcátku a až tam zjistil, že se nevejde a musí couvat úplně ven a vyjít okolo plotu, což by se nestalo, kdyby ten plot měl i na druhé straně zavírací vrata nebo bránu, kterou by byl prostor úplně uzavřený.

Na podobném příkladu chci ilustrovat, že se chodec může dostat do pasti velmi snadno a rychle, nejen proto bych uvítal, kdyby používání sdílených kol a koloběžek bylo spojeno s nutností je odkládat do předem určených stojanů nebo cyklověží, kterých ve městech stále přibývá. A kdyby se musel uživatel ve smluvních podmínkách služby zavázat k dodržování silničních pravidel a stálo ho odkládání kdekoli další peníze v podobě vyššího půjčovného.

Celý problém vlastně začíná i končí v uvědomění si, že kolem řidičů jsou chodci a kolem chodců zase cyklisti a naopak, protože represe a vzájemná nevraživost plodí jen další frustraci a další naschvály.

S přispěním Lindy Štucbartové, též autorky ilustrační fotky v náhledu článku.

Karel Giebisch

Karel Giebisch

CEO portálu GiebNews. Zrakově znevýhodněný IT specialista, masér, bojovník za inovace. Mým velkým cílem je začlenit osoby s hendikepem do běžné společnosti a dokázat, že znevýhodnění ať je jakékoli, není překážkou. Mám rád výzvy a jsem neustále otevřen novým příležitostem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *