Vánoce a Silvestr poslepu

Vždy, když je ve vzduchu cítit vůně skořice, perníčků, pečeného cukroví a vanilky, vím, že se blíží Vánoce – nejkrásnější svátky v roce. Nemusím vidět očima všechnu tu nádheru, ty vyzdobené ulice, obchody ani krásně nazdobený Vánoční strom ve městě. Vše vidím svým srdcem.

Od útlého dětství mi bylo vše vysvětlováno a popisováno, jak se zdobí stromeček, jak se vykrajuje cukroví a perníčky i jak prostřít stůl na Štědrovečerní večeři. Tohle se mi neztratilo z paměti a díky za ty zkušenosti, protože  nyní v dospělosti se mi to hodí, obzvláště když mám sama rodinu a chci ať je spokojená a šťastná.

S dětmi nazdobíme Vánoční stromeček vždy den před Štědrým dnem. Teď jak už jsou větší, mi sami řeknou, kam ještě nějakou ozdobičku pověsit.

Dárky vždy balíme, když jsou děti ve školce. Abychom je rozlišili, na dcerčiny balíčky dáváme nějakou stuhu nebo mašli, synkovy balíčky necháváme bez stuhy nebo mašle a manžel a já si dáváme vždy jen nějakou drobnost, tak že to je tak balíček max dva a to vždy poznáme který balíček je který.

Na Štědrý den ráno se všichni čistě svátečně oblečeme, k snídani si většinou vezmeme vánočku nebo domácí štolu a k ní, mléko, kávu, bílou kávu, čaj, co kdo chce. Po snídani sledujeme pohádky v televizi a zhruba kolem 16:00 hodiny obaluji a peču řízky buď Amura nebo Lososa. Kolem páté rozsvítím svíčku uprostřed svátečně prostřeného stolu a celá rodina zasedneme ke štědrovečerní večeři. Po jídle vše uklidím, a protože už jsou děti netrpělivé, tajně nanosíme s manželem dárky pod stromeček. Potom zazvoníme na zvoneček a děti se jdou podívat, jestli už jim tam Ježíšek přeci jen něco nenechal.

Není nad to slavit Vánoce s dětmi, vnímat jejich rozzářená očka, slyšet jejich bezelstný a upřímný smích. A proto ať je doba jakkoliv těžká a zlá, nikdy nezapomínejme na děti, které si zaslouží mít krásné Vánoce.

Silvestra oslavujeme asi jako každý zdravý člověk. Ráno připravíme pohoštění, chlebíčky, jednohubky, něco slaného – brambůrky, křupky, oříšky. Po obědě přijde pár přátel a oslava může začít. Samozřejmě nesmíme dát zapomenout chladit Šampanské k půlnočnímu přiťuknutí. Běžně vždy o půlnoci před tím, než do našich životů zasáhla Korona, býval velký ohňostroj, i dětem jsme dovolili se na něj dívat.

Tenhle Silvestr byl zvláštní, ale mi jsme si ho nenechali ničím zkazit. A proč? Protože naděje umírá poslední a tiše doufáme, že se vše časem navrátí k běžnému životu.

Michaela Marešová

Michaela Marešová

Jsem nevidomá a mírně nedoslýchavá maminka dvou dětí. Baví mě pomáhat, když je to v mých silách druhým lidem. Jsem skromný člověk a raduji se z maličkostí. Rodina a upřímnost jsou pro mě v životě prioritou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *