Vodící pes tak, jak ho neznáte

Na tomhle portálu boříme mýty o lidech s handicapem všeho druhu. A vodící pes, ten ke zrakově znevýhodněným lidem rozhodně patří. Postupně vás seznámím s tím, jak nám vodící psi pomáhají a usnadňují život.

Kdybychom vám vše prozradili v jednom článku, určitě by se vám to nechtělo číst až dokonce. To by byla velká škoda. Proto vás budeme trošku napínat a veškeré užitečné informace, vám naservírujeme po kouskách.

Náročné začátky

Než se z pejska stane pes vodící, musí prodělat docela náročný trénink. V prvním roce jeho života se učí poslušnost a základní povely. V druhém roce se učí jak má správně vést člověka, jak reagovat na povely a jak má upozorňovat na překážky. Dalo by se říci, že vodící pes funguje v tak zvaných dvou režimech.

Pokud nemá postroj, je z něj normální, ale vychovaný pes. S postrojem pracuje a dává pozor. Nevidomý člověk se drží za takzvaný vodič na postroji. Ten mu umožňuje sledovat pohyby a reakce svého pomocníka.

Znalost tras a kličkování mezi překážkami

Spousta lidí si myslí, že pes musí znát všechny trasy. To ale není pravda. Trasu by měl znát především jeho páníček. Pes si maximálně pamatuje ty cesty, kudy chodí nejčastěji.

Cestou se dá narazit na různé překážky. Reklamní tabule, lešení, výkopy, dopravní značky, pouliční osvětlení, zahrádky u restaurací a mnoho dalšího. Pes musí být neustále ve střehu a hledat správnou cestu tak, aby svého páníčka nezranil.

Příklad z praxe

Kráčím po chodníku směrem do mého oblíbeného obchodu. Najednou se pes zastaví a dívá se na mě. Aha, tak tady bude asi nějaká překážka. Bílou holí zjistím, že je na chodníku postavené lešení. Dám povel vyveď. Pes pak musí najít nejschůdnější cestu. Plně mu důvěřuji.

Sejdeme z chodníku a lešení obejdeme. Po pár metrech se vrátíme na chodník a pokračujeme vesele dál. Protože pes už tuto trasu zná, před obchodem se zastaví a čeká. Já mu dám povel dveře a pes mě k nim dovede.

Rovnou přes přechod

Když vím, že se v krátké vzdálenosti nachází přechod, jednoduše dám povel a pes zamíří bezpečnou cestou až k přechodu. Nedokáže poznat, kdy svítí zelený panáček. To má na starost páníček. Musím bedlivě poslouchat a vyhodnocovat situaci.

Někdy je to jednodušší, když se nacházíme u ozvučeného přechodu, jindy požádám o pomoc kolemjdoucí a nebo to prostě risknu. Jakmile jsem si jistý, že můžeme bezpečně vyrazit, dám povel vpřed a pes mě bezpečně převede. U chodníku se zastaví, abych si ho mohl oťukat holí.

Doprava s pejskem

Každý den jezdím z Mladé Boleslavi do prahy, kde pracuji. Cestu na autobus od domova už znám. Přijdeme na zastávku a já chci najít tabuli s jízdním řádem. Když stojím u tabule tak vím, že při příjezdu autobusu stojím u prvních dveří.  Proto dám povel zastávka a pes vyhledá její železný označník. Zastaví se těsně před ním.

Po příjezdu autobusu pes zbystří. Dovede mě ke dveřím. Zaplatím řidiči jízdenku a jdeme si sednout. Většinou sedíme u zadních dveří, kde je prostor pro kočárek a zavazadla. Pes zde má hodně místa a pohodlí.

“A prosím vás, jak ten Váš pes pozná číslo autobusu? Nebo jak ví, do kterého máte nastoupit?”

zajímá jednu mou klientku.

 Vodící pes nepozná číslo spoje a ani ten správný autobus. To má na starosti páníček. V dnešní době chytrých telefonů to není žádný problém. Spustím odpovídající aplikaci a spoj si najdu. Pokud je to spoj dálkový, prostě se zeptám řidiče, zda jede do Prahy.

Na MHD mám takovou zvláštní krabičku. Když chci zjistit číslo autobusu, jednoduše zmáčknu příslušné tlačítko. Krabička vyšle signál, který zachytí tak zvaný akustický majáček nebo-li přijímač signálu VPN. Tohle speciální zařízení aktivuje vestavěný reproduktor s hlášením čísla spoje a názvu konečné stanice. Třeba linka 193 směr nádraží Vršovice.

Znalost zákona neomlouvá

Jako hendikepovaná osoba mám v autobuse, ale i v dalších veřejných dopravních prostředcích, vyhrazeno místo k sezení. Většinou se nalézá výhradně za řidičem. Pokud je obsazeno, mám právo požádat o jeho uvolnění.

Při jízdě autobusem nebo jinými dopravními prostředky, by měl vodící pes mít náhubek, nejlépe lehkou ohlávku, která mu nebrání při běžných činnostech. Náhubek ale z vlastních zkušeností nedoporučuji.

Když svému čtyřnohému pomocníkovi nasadím náhubek, okamžitě znejistí a přestane se soustředit. Tu ohlávku také moc nemusí, ale je s ní schopný fungovat. Nejspíše jde pouze o zvyk. Naštěstí ale většina řidičů pustí vodícího psa i bez náhubku. Též se hodí zmínit, že při vstupu do jakýchkoli dopravních prostředků, musí mít vodící pes postroj a být na vodítku.

Bezpečná cesta autem

Při jízdě autem musí být pes pečlivě zajištěn. Existuje na to taková velká klec do auta. Vleze do ní, klec se uzavře a následné přepravě vodícího psa už nic nebrání.

Pokud bychom zacházeli do detailů, klec není nutností. Čtyřnohý pomocník může sedět i na zadním sedadle. Musí být ovšem zajištěn bezpečnostním pásem, který se dá připevnit k jeho postroji.

Nový silniční zákon (č. 361/2000 Sb.- v platném znění ke dni 1.6.2006) ukládá v paragrafu č. 5 řidiči povinnost: „zabezpečit přepravované zvíře tak, aby neohrozilo řidiče a přepravované osoby. 

Vstup do obchodů, restaurací.

Nevidomý člověk může s vodícím psem jít do libovolných obchodů a restaurací. Pes musí ale mít na sobě postroj, aby bylo poznat, zda se jedná o vodícího psa. Majitel by měl u sebe nosit vždy očkovací průkaz. Ten slouží zjednodušeně jako občanský průkaz pro psa.

Při příchodu do restaurace vždy oznamuji, že mám vodícího psa, že je hodný a poslušný. Ujistím personál, že si můj pes lehne vedle mé židle a nebude nikoho obtěžovat. Ve většině případů to není problém. Personál mému pomocníkovi většinou i donese misku s vodou.

Asi třikrát se stala příjemná věc. Po předchozí domluvě donesla číšnice mému pomocníkovi talířek libového masa. Ovšem až poté, co jsem ji instruoval, aby maso nebylo moc teplé a neobsahovalo kosti. Chlupáč se do něj vždy s chutí pustí. Takových chvil si nesmírně moc vážím a děkuji za ně.

Jak s nakupováním?

Tato záležitost nepředstavuje téměř žádný problém. Personálu pes nevadí. Ještě se mě kolikrát zeptají na rasu. I když se to nezdá, vodící pes vám v obchodě může usnadnit hledání, zvláště, pokud pátráte po regálu s pamlsky. Dovede vás k němu po čichu. To platí i pro uzeniny a podobné voňavé věci.

Někdy se může stát, že se přítomnost vodícího psa personálu moc nezamlouvá. V tom případě navrhnu kompromis. Svého čtyřnohého kolegu nechám sedět venku, Ale s podmínkou že mi s nákupem pomůže onen nepřívětivý personál či rovnou nějaká prodavačka. Kompromis většinou zafunguje. 

Podvodné praktiky zdravých lidí:

Zatím co vodící a asistenční psi mohou do obchodů a restaurací, tak tohle právo rozhodně neplatí pro psy normální. Na internetu se dá volně koupit postroj pro vodícího a nebo asistenčního psa. Ten pak dají na svého miláčka a jdou s ním do restaurace. Protože do restaurace by je jinak nepustili, vydávají svého psa jako asistenčního. Abych předešel zbytečným komplikacím, při příchodu do restaurace se vždy prokazuji průkazem ZTP/P.

Hospitalizace v nemocnici

Může se stát, že nás potká nějaká nehoda a mi musíme být hospitalizováni v nemocnici. V takovém případě si domluvím hlídání s rodiči. Pokud rodiče a ani nikdo z kamarádů psa hlídat nemůže, nezbývá mi bohužel jiná možnost, než si ho vzít s sebou přímo do nemocnice.

Pes nesmí omezovat práva pacientů. Nemocnice by tak měla pacienta ubytovat v jednolůžkovém pokoji. Samozřejmě vždy záleží na personálu, jak se k této záležitosti postaví. Většinou jsou naštěstí ochota sama.

S venčením a krmením čtyřnohého kolegu to je v nemocnici o něco horší. Nicméně i tak existuje možnost, že se pacient domluví s někým z rodiny ohledně venčení třikrát denně. Vodící pes může nevidomému pacientovi ve chvílích úzkosti a trápení, pomoct. Svojí přítomností mu dodává psychickou podporu a podává mu věci, pokud mu upadnou. Pacient je mnohem více samostatnější a nemusí pokaždé zvonit na sestru. Pes ho může doprovodit na toaletu, do sprchy nebo rovnou na případné vyšetření. V některých nemocnicích se o psa postará ochotný personál.  

Zdroje:

Nový zákon pustí do nemocnic vodící psy. Někde bude venčit i personál

Vodící pes v prodejně potravin

Nový fígl. Češi vydávají své psy za asistenční a mohou s nimi kamkoliv

Jan Šimek

Jan Šimek

Mým povoláním a smyslem života je masírovat lidi. Zajímám se o asistivní technologie pro zrakově postižené. Mám úžasného vodícího psa, na kterého nedám dopustit. Mám zbytky zraku ale v normálním životě mi to v ničem nebrání a vedu normální život jako kdokoli jiný. Mým cílem je, aby nás lidi začali brát jako normální lidi a aby pochopili, že to že máme handicap, neznamená že nemůžeme vést normální život.

3 komentáře: „Vodící pes tak, jak ho neznáte

  • Profilový obrázek
    27. 1. 2020 (22:26)
    Permalink

    Moc pěkně zpracovaný článek a vtipně přiblížená práce vodícího psa.
    Kdo neví o těchto moudrých a šikovných kamarádech nic, tento článek určitě pomůže tomu, aby lidé tyto naše pomocníky brali více vážně.
    Hanka

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    28. 1. 2020 (9:05)
    Permalink

    obchodu se nezamlouva? to je nejaký nezmysel nie, zakázať vstup do obchodu vodiacemu psovi nevidomeho musí byť nelegálne a na volanie polície

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *